Jak jsme chytali Bohouše aneb malé rodinné drama v koronavirové době
Jsme po obědě, já se věnuji nádobí. Vyklidit myčku, zbylé jídlo přenést do krabiček, prázdné nádobí opláchnout a do myčky s ním. Najednou slyším vrčet Sindy.
Sindy je naše fenka jack russela teriéra, čili pětikilový predátor. A vrčela zvláštně, temně, jinak než obvykle. Vrčela směrem ke vchodovým dveřím a držela si odstup. Znáte to, pes který vrčí, nekouše, nebo tak nějak. Soused se často rochňá v garáži, takže jsem v duchu brblala, co jí zase vadí, ale nejdřív jsem tomu žádnou pozornost nevěnovala.
Ona je taková naše Keliška, nic jí neunikne a nic nenechá bez komentáře. Chvíli jsem to vydržela, ale pak už mi to nedalo a šla jsem se podívat. Cestou si ještě brblala na případné koledníky. Vždyť jsme se domluvili, že koleda nebude. Nejen, že jsem nebarvila vajíčka, ale ani jsem nechystala žádné mlsky. I tu pálenku pro tatínky jsme vypili. To bude trapas!
Najednou šok. Po pantech dveří se snaží vyšplhat Bohouš, synova 8 letá korálovka. Musel nějak uniknout ze svého terária, které je na stolku, takže tak 1,5m, a po schodech z podkroví do přízemí.
Zavřu tedy dveře do obýváku, přeci jen teriér je teriér, a polohlasem zavolám na syna, že se mu had vydal na vandr a přemýšlím, co na něj hodím, kdyby se rozhodl nepočkat. No asi bundu.
Protože už nedávno ze svého terária unikl, (dcerka se tak šlechtí na svou online výuku a najednou se jí v ústrety plazí Bohuna), šlo to už ráz na ráz. Syn hada chytil tak, aby nás, zjevně rozladěný dalším neúspěšným pokusem, nepokousal,a šup s ním do terária.
Netušíme, kudy uprchl, ale pro jistotu jsme na horní desku, rozdělenou kvůli kabelu vedoucímu k lampě, položili další těžkou knihu.
Chudák Bohouš!
Á nazdárek Dáši 😀
Vítej, Dášo. Tak nějak se kloním k Tomovi Flaškovi pode mnou. Ne, že bych měl hysterický záchvat, ale raději bych se cicmal s Jack Russelem, než s tou hadicí.
Děkuji za uvítání, Tomáši. Tak já se taky raději tulím se Sindy :-). Had je prostě synův. Znáš to. Dítě si něco pořídí (on se tedy snažil si ho vzít do podnájmu, ale tam Bohoušovi dobře nebylo)… takhle už máme kocoura a hada, snad nám sem časem neodloží i vnouče 😀 . A k tomu hysterickému záchvatu. Zajímavé je, že při kontaktu s ním jsem tak nějak skoro chladnokrevná. Až když je bezpečně v terárku, začne mi hlava vypočítávat, co se všechno mohlo stát. Například, že už bude podobně dlouhej jako Pája vysokej… ale to on by nejspíš nedal, protože… Číst vice »
No teda upřímně řečeno, láska k vlastním dětem …. to tedy radši neláska a had by mi přes práh domu nesměl.
Já to taky chvíli žvejkala, když mi syn před lety svůj záměr sdělil. Ale my ho zrovna nepřekrmujeme, takže moc neroste. Jen bych se o něj bála, kdyby někam zalezl, protože by mohl prochladnout, být zamáčknut či některým z našich 4 nožců (2 psi a 2 kočky) zamordován. Trochu šok byl, jsem ho před lety, kdy měřil tak 20cm, našla při vytírání pod WC. Zmohla jsem se jen na „Bohouši, co ty tady?“ On byl tak zesláblý, že se nechal v pohodě chytit a zavřít. Pak musel syn přejet silikonem místo, kudy prochází právě ten kabel a kudy se on,… Číst vice »
vítej Dášo :-), Co když se Bohouš naučí číst?
Tak to bude nejvzdělanější korálovka…horší je, pokud tyhle knížky přečte a přijde si pro další 🙂 . Děkuji za přivítání 🙂
Kdyby pochybělo, pošlu krabici 🙂