Jak zabít coronavirus.

Zaručených babských rad není nikdy dost. Nemusí přímo reagovat na bezprostřední omezení, někdy jsou i krutě preventivní.„Kamaráde slyšel jsem, že na ten Koronavirus je nejlepší se totálně oddělat nějako u vitamínovou bombou. Rozumíš, aby si prostě ani neškrt.“ Prohodil kamarád, když jsme se odvážně ráno potkali se psy na plácku vzadu za barákem.

Teda potkávali jsme se i dřív, ale dřív to byl normální ranní pokec. Zato dnes protistátní ilegální činnost vyžadující odvahu.

Prostě každá doba má své hrdiny.

Za války to byli odbojáři a partyzáni, za komoušů disidenti a účastníci třetího odboje, za Sametovky studenti, kteří dostali drsnou nakládačku a dneska v době coronavirové jsou to dva stárnoucí chlapi, kteří se odváží  za ranního pošmourna potkat a pokašlávat takřka roušku v roušce nad dvěma kadícími psy.

A tak zatímco sbíráme z trávy hovínka, protože jsem civilizovaní a ochočení jako ti ratlíci, hřeje nás nejen to teplé hovno v mikrotenovém sáčku v dlani , ale i pocit blízkého zakázaného setkání s živým mluvícím tvorem.

„No já to Ivane zkoušel taky, čoveče celej tejden jsem se cpal zkysaným Pickles z červeného zelí.“

„A co dobrý? To má vitamínů jako prase ne?“ Potáhl Ivan přes roušku z cíga.

„No nevím čoveče, po týdnu jsem močil červenou kombajnérku, zhoustlo mi ochlupení v nosních dírkách a manželka mě vyhodila z ložnice.“

„Jakože jsi byl tak nabitej těma vitamína , že jako……….rozumíš nadsamec….trvalá, pevná, několikahodinová fantastická erekce a mohl jsi dvacetkrát po sobě jako tygr?“ Vykulil Ivan nad rouškou bulvy.

„Ale houby. Spíš několikahodinová explosivní plynatost. To víš, to zkvašené zelí. Manželka první dva dny jen nadávala a postřikovala mě wc deodorantem s vůní mladých borovic, ve středu pak přepažila lůžko závěsem z takových těch voňavých stromečků do auta a ve čtvrtek mě prostě vykopla z pelechu ať prý klidně táhnu o dům dál. Ať si prý Jaruna taky užije!“

Oba jsem smutně pokývali hlavami, jak jsou ty ženy kruté a život bílého heteresexuálního nadsamce už prostě po tomhle nikdy nebude jako dřív.

„Kurva a co česnek, zkoušel jsi česnek?“ Vzpomněl si Ivan na další zaručený zabiják virů.

„Jo zkoušel, český paličák . Nakrájel jsem si několik stroužků do šumavského medu a ráno na lačný žaludek toho do sebe ráno pár lžiček kopl.“

„A co dobrý? Lepší než to zelí ne?“

„No nevím. Čoveče. Za prvé mi to popálilo jícen, pak taky rozbouřilo žaludeční šťávy a když jsem na sebe dýchl do zrcadla, tak se ten plamen od toho skla odrazil a ožehl mi obočí. A to ještě nemluvím o tom, že jsem se odvážil manželce, která se po týdnu sladce vychrupkala sama v ložnici do růžova, vlepit  ranního  hubana na usmířenou.“

„Takže………….. od včerejška už nespím v obýváku na gauči, ale v garáži vedle rotopedu a starý koloběžky a do práce musím chodit pěšky. Protože žena se mnou odmítá sdílet jeden společný prostor.“

„Ty vole ty seš partizán……rozumíš hrdina………. prostě ……..čtvrtej odboj, kuwa nemáme to my chlapi fakt prostě jednoduchý. Ještě by jsi, ale mohl vyzkoušet tvarůžkovou pomazánku se zázvorem a chilli a červenou cibulí to je prý tutovka.“

„A víš co kámo? Vyzkoušej to radši sám, já se bojím, že bych pak ráno kýchnul a podpálil si na ksichtě roušku a nezapomeň , že máme v Garáží  plynovou přípojku“

„Zasranej koronáč.“ Zamumlal Ivan. Horší než za války kámo, horšíí než za války. Musíme to prostě vydržet! Partyzáni rozumíš!“ A tak jsme se zase rozešli. Bude to tak lepší, než nás zatknou, zmlátí pendrekama  a napaří doživotí za nezákonné srocování.

Holt Česká republika 19.dubna 2020 za vlády Andyho úžasňáka a jeho ratlíka Honzy Hamáčka v červené dečce. Jenom mám pocit, že ty teplý hovínka po nich budeme sbírat ještě hodně dlouho.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články