Ponořte se!
Chovat se jen moudře je pro mě nudný. A čím jsem starší, tím víc mě baví se pouze moudře nechovat. Zašpásovat si s realitou je stejně zábavný, jako se do krupicový kaše pustit vidličkou a nožem. Těch možností!
Už jste se třeba potápěli v posteli? Jak dlouho tam vydržíte bez dechu? A co když si k ponoru přiberete šnorchl, jehož konec vyčuhuje mezi polštářem a peřinou?
Jsou rána, kdy vykulit se z postele je prostě trestné. Pravda, náš zakoník na takovou činnosti nepamatuje, ale čert vem zákoník, který nedbá o blaho lidí!
Znáte takový to ráno, kdy se přiotevřeným oknem do ložnice vkradou sluneční prstíky, které vám polechtají chodidla, na která je peřina krátká?
Znáte takový to ráno, kdy je kolem klidno a vlídno. Ráno, které nespěchá a nemusí být nikde včas?
Ráno, kdy je tělo vláčné jako včerejší palačinky a líné jako Oblomov.
Právě takový ráno je jako stvořený pro potápění v posteli.
Ze všeho nejdřív promněte prsty v dlaních a protáhněte nohy pod peřinou tak, aby se napnuly všechny svaly, které budete při ponoru potřebovat.
Pak se pořádně nadechněte, našpulte pusu jako balón na čutanou, zadržte dech a začněte.
Vplujte pod peřinu.
Vplujte do dnů, které byly krátké na všechno, co jste chtěli stihnout. Do dnů, které voněly smaženými božími milostmi ještě za horka obalenými v moučkovém cukru. Do dnů, kdy se dalo sáhnout do nebe, vidět za sebe a křičet potichu.
Na jeden nádech proplujte pod peřinou dětstvím.
Kopejte nožičkama jako tenkrát, kdy jste v rybníku při konci jara lovili pulce a zima vám rozdrkotala zuby. Zahřejte se! Kopejte nožičkama tak mocně, až se na peřině nad vámi začnou dělat vlny. Až se peřina změní v hladinu, pod kterou je teplo jako ve vodách na plážích kolem Muscatu. A až se vám začnou dělat z nedostatku kyslíku mžitky před očima, znovu hlavu vynořte a zase se nadýchněte.
Druhý ponor už bude delší. Bude čas uvidět mámu, když byla ještě mladá a tátu, který v tý době mámu miloval. Bude čas ucítit vůni flanelové noční košile, která voní po mámině pohlazení i občasných pohlavcích. Bude čas zahlédnout další potápěče z dětství, kteří se kolem vás štrejchnou svými ploutvemi. Bude čas se svézt na hřbetu Bílé velryby, nebo na poskakování s delfínem Filipem.
Ponor pod peřinu v líném ránu zastaví reálný čas a dá šanci snění.
Peřina je hladina a prostěradlo dno bílé jako sněhově bílý písek pláží na Srí Lance.
Postel je oceán, nebo rybník, nebo řeka.
Splývejte s fantazií. Splývejte nekonečným prostorem dobra a náhod a snů.
A vynořte se, až se vám bude chtít!
dobrý, Máro!
Je to nádherné, když si dva spisovatelé veřejně potykají! Marku, ty píšeš nauvěřitelně krásně.
Jiskra v oku – to je zaklad. jak se neblejska, tak to nejni nic pro me, Radko
diky za prani a cteni
Radko, „Le chaim!“. A nejsem sám, kdo čeká na Váš první blog zde v tomto prostoru.
Marku, přečíst si tento blog mi bylo neskonalým potěšením! Zařaď si ho prosím do Zlatého fondu Tvojí tvorby!!! A dovol, abych připojila i upřímnou gratulaci k Tvému dnešnímu svátku!
Marku, já se tu stydím, až zalézám pod židli. Nezlobte se, prosím. Já jsem včera psala několik mailů za sebou lidem, se kterými si tykám. A jak jsem tak byla rozjetá, vůbec jsem si neuvědomila, že jsem zde tykala i Vám. Teď jsem sem nakoukla, jestli tu náhodou není Vaše odpověď a úplně jsem zcepeněla, když jsem viděla, co jsem napsala. Ach jo. Posílám Vám omluvu a úsměv.
no konecne! tykani musi nabidnout dama, tak se stalo a ja jsem za to rad, Zdenko
a dekuju
diky Tomasovi a Davidovi muzu bejt v tomhle prostoru i ja
dlouho jsem premejslel, jak sem vlizt a reseni „jak“ bylo nakonec vlastne jednoduche
budu tady psat o mejch vejletech do „sfer“ fantazie
dekuju, Zdenko, za oba prispevky a ahoj!
Je radost tohle číst…krásné
Všechno NEJ k tvému dnešnímu svátku Marku
radost delat radost, Nike a dekuju za prani k svatku
Nazdar kamaráde,žes konečně dorazil.Krásně napsáno.
Vlcaku, ahoj, prestoze nechodim do prace, casu je nejak pomalu. maloval jsem, zahrada je plna prace a najednou je tu kveten…
dekuju
Vole, báječné😂👍
Betko, ahoj, jsem moc rad, ze jsem tady narazil i na Tebe! a dekuju, i za to vole…protoze takhle to slovo taky pouzivam nadmiru rad
krasny dny preju
Marku vítej. A přišel jsi tím nejlepším způsobem, jaký znám, takovou tou tekutou poesií, která hladí a občas trochu zašimrá v nose…..
fantazie a litani na jejich kridlech bude tady mym tematem, Tome
dekuju za prostor a peknej vikend preju
Krása, Marku, něžný a roztomilý. Děkuju 🙂
v dnesni dobe lidi „roztomily“ pribehy potrebujou, proto jsem tady
hezkej vikend, Daso
..paráda… díky za předvíkendové osvěžení…
rado se stalo a preju osvezujici vikend, Ladislave