Černobyl – Wu Chan jako jednovaječná dvojčata
Obě města mají cosi společného – začal v nich celoplanetární průser a obě jsou v zemích, kde jsou lidská práva podřazena základnímu etalonu stávajícího zřízení – absolutní moci
Mladá a střední generace si už nemůže pamatovat co se stalo dne 26.4.1986 v oblasti města Černobyl na Ukrajině. Ten den tam v důsledku šlendriánu došlo k výbuchu jaderného reaktoru. Komunistický režim ( a to už za vlády „osvíceného“ Michaila Gorbačova) se zachoval naprosto standardně – tedy systémem mrtvý brouk, nic se neděje, klídek. A to bez ohledu na blízké město Pripjať, kde žilo zhruba 50 tisíc obyvatel, jež bylo vystaveno bezprostřednímu riziku nemoci z ozáření. Evakuace začala až po 36 hodinách po výbuchu. Důležitější než lidské životy byla pověst režimu. A tak se věci začaly hýbat až v okamžiku, kdy ve Skandinávii naměřily kontrolní stanice extrémně vysokou radiaci. Teprve poté režim přiznal, že se stala katastrofa.
Což nebránilo komunistickému režimu, aby uskutečnil za 5 dní jak prvomájovou manifestaci v Kyjevě, tak o několik dní později i start Závodu míru – ve vzdálenosti zhruba 100 km od místa výbuchu. Do tohoto závodu (který se stal už dříve více politickou než sportovní událostí), museli nastoupit cyklisté z východního bloku, ze západních zemí to udělala pouze Francie (dále pan rusofilní Kuba a Mongolsko). V naší zemi se o havárii začalo hovořit až poté, co už všichni věděli ze západních rozhlasových stanic, že se cosi děje. Dodnes pamatuji, jak televizní hlasatelé stále „uklidňovali“obyvatele ČSSR, že u nás žádná radiace naměřena není, aby po několika dnech „upravili“ tvrzení, že již klesla k normálu. Místo rozdání tablet jódu jako ochranu před rizikem rakoviny štítné žlázy (vzhledem k isotopu velmi citlivého lidského orgánu), to tehdejší ministr zdravotnictví Prokopec řešil mlčením.
Pro zájemce doporučuji pětidílný seriál Černobyl z produkce HBO, který je i přes drobné odchylky od reality velmi dobrým průvodcem tehdejšími dějinami.
O 33 let později – v jiné totalitní zemi – se objevil virus, který jevil známky velké agresivity vůči lidskému organismu. I když vědci poukazovali na jeho nebezpečí, vláda jedné strany (de facto jednoho člověka), namísto rázných opatření vyhrožovala a zatýkala ty, kteří na možnost obrovského maléru upozorňovali. Namísto přísné isolace oblasti výskytu se čínští dělníci vrátili do Evropy, aby tak spustili moderní morovou ránu, která už v současné době má na kontě zhruba 200 tisíc obětí a nejspíše toto číslo výrazně vzroste (Afrika, Jižní Amerika). Tito mrtví a nemocní jdou jednoznačně na vrub stejnému systému – tedy tutlat, zlehčovat, zapírat, jako tomu bylo v Černobylu.
Je to doklad, že lidský život je v totalitním režimu cosi naprosto zanedbatelného, lidská práva jsou jen popsaný list papíru, který nemá žádnou faktickou hodnotu. Že moc nad všemi, možnost jejich ovládání ve všech součástech jejich životů, je konečným cílem a prostředkem k udržení moci. Jinak řečeno, katastrofy podobných rozměrů se mohou přihodit všude na světě. Demokratický systém umožní rychle rozeznat rozsah neštěstí, varovat a chránit to nejcennější – lidské životy. A případně vyměnit ty, kteří za uvedené selhání mohou. Totalitní na výše uvedené zvysoka kašle a jedinou jeho snahou je udržet si moc. Bez ohledu na tisíce či nyní již statisíce mrtvých.
Ono je už to tak na světě zařízené, že všechno s množstvím ztrácí na ceně. I lidské životy. A platí to o Rusku (od Stalina – nas mnógo) a o Číně a podobných škoda slov. U západní civilizace se zase mínusová populační křivka projevila zveličováním ceny života za jakoukoliv myslitelnou mez na úkor všeho okolo nás, což je podle mého ještě horší extrém. A teď, co je víc nebezpečné. Nějaký snesitelný průměr asi těžko najdem.
Velice dobře napsané, Tomáši. Tohle přesně vystihuje povahu komunistických režimů a jejich vůdců. Absolutní neúcta k lidskému životu. Žel, nelze k tomu nepřidat paralelu s výbuchem jaderného reaktoru (který měl údajně zajišťovat pohon rakety) v Rusku v srpnu 2019. Podle fotografií z dálky cca 30-40 km, které někteří tamní lidé pořídili a stihli dát na sociální sítě, se to hodně podobalo typickému jadernému „hřibu“, i když snad relativně menšímu. Ale co je to „relativně menší“? O Černobylu se uvádí, že emise radioaktivního spadu z jeho havárie byla čtyřistakrát větší, než po výbuchu atomové bomby v Hirošimě. Není možné se dopátrat… Číst vice »
Přesně jste vystihl jeden podstatný charakteristický rys totalitních režimů. Nějak si ale nedokážu vysvětlit, proč mají pořád tolik stoupenců.
Mám také jednu otázku mimo téma článku: Mohl bych sem také přispívat?
děkuji… bolestná vzpomínka i v naší rodině. Hrůza jen pomyslet. A k tomu, co se v Číně děje i teď, zda se tam vážně vrbí druhá vlna….
Jedním z důvodů tohoto blogu je eliminace blbů. Poslední léta zjišťuji, že oproti dřívějšku, kdy se blbec za svůj hendikep styděl, nyní je to tak, že naopak svou blbost dává na odiv, cpe ji všude a diví se, když je mu sděleno, že je blbem. Tož tak.
Moc pěkné čtení. Díky.
Díky Terezo.
Tak tohle je vyjádřeno více jak přesně! 👍