… když věčnost času nepromíjí
[balada villonská]
Až jednou bude po zápase,
v němž hrál jsem tady za hosty,
pak v čase odkládání masek
nastanou zřejmě starosti,
neb v důsledku své hříšnosti
já budu v pěkné patálii
stát před ortelem věčnosti,
když věčnost času nepromíjí.
Sám sobě píšu v nočním čase
domácí úkol z pilnosti,
ve kterém drze přiznávám se,
že proved jsem pár špatností,
nemodlívám se, nepostím
a z ctností jich mne spousta míjí…
Co zmůže hříšník naprostý,
když věčnost času nepromíjí?
Tím spíš, že kladů, obávám se,
mám zpropadeně nedosti;
snad že jsem nevyl s mnohohlasem,
snad rozdal trochu radosti…
Že smilním už jen s těžkostí
a nekradu a nezabíjím,
už nejspíš jsou jen drobnosti,
když věčnost času nepromíjí.
Takže si radši v rychlosti
dám rozhřešení. Nežli shniji,
sám k sobě být chci milostiv,
když věčnost času nepromíjí.
dobrý
Tak jo. Budu tomu tedy věřit. ;o)
To je tak moc pěkné…
Nic jiného holt nezbývá. ;o]
👍🍀👍
;Đ
Kdo umí, umí….
A já se aspoň snažím. ;o)
Vy rozhodně umíte 🙂
Jsou chvíle, kdy mne zachvátí manická sebejistota, a skoro tomu věřím. ;o)
Vladimíre, jsi a zůstaneš borcem!
Díky, beru to s rezervou, ale stejně mě to těší. ;o)
Vladimíre, jste borec. Villona jsem, jako náctiletá milovala, hmmmm.
No vidíš, a my ho milujeme až v našem pozdním věku….
A to já víceméně furt. ;o)
Já s ním cítím souznění už víc než půlstoletí. I proto (kvůli němu a pochopitelně i Rostandovi a Vrchlickému) občas rád užívám téhle veršové formy, která v češtině nese jeho jméno.
Á propos, i to jeho proslulé epitafní čtyřverší jsem kdysi „přeložil“.
Paráda Vladimíre.Jsi borec.
Na chvilku si ještě dopřeju pýření. ;Đ
Tohle je ryzí Vladimír. Jsem rád, že je tady s námi.
Však i já. ;o)
Ta balada mě vážně oslovila. Děkuji.
Rádo se stalo. Dík!
Mé poděkování! ;o]