Fotoblog: Vzpomínka na můj kabinet a jeden zvláštní úkaz
Rád vzpomínám na svůj starý kabinet. Bylo tam sice hodně věcí, ale místo to bylo nádherné, plné klidu, míru a pohody. Před pár lety jsem pracoval ve škole, kde jsem v určitém období byl jediný chlap (školníka nepočítám). Bylo to náročné období, málokdo si to dokáže představit. Naštěstí jsem si vydobyl malý stůl u serveru, kde jsem se chodil uklidnit.
Můj kabinet byl celý den ve stínu, slunce svítilo na opačnou stranu školy. Většinou jsem měl zatažené žaluzie, bál jsem se, že by mohl někdo ukrást ceněný server. Jednou v prosinci jsem žaluzie vytáhl nahoru a pak se to stalo…
14.12.2015 v 14:25 se paprsky slunce odrazily od oken domu naproti a zasáhly starou disko kouli, kterou jsem měl na skříni. Místnost se ozářila prapodivným způsobem a po zdech se začaly objevovat zvláštní obrazce. Hleděl jsem na to několik minut v úžasu. Začal jsem tomu říkat „Šifra mistra Leonarda“.
Každý následující den jsem čekal, ale marně, bylo zamračeno. Až následující týden se to stalo znovu, tentokrát o cca 5 minut později. Šifru mistra Leonarda jsem ukázal jen vyvoleným kolegyním. Ostatní neměly páru, co se kolem půl třetí děje v kabinetu u serveru.
Nádhera! U nás zase občas při západu slunce vše dostane takový nádech jako na starých přeexponovaných fotkách… a dokonce občas, po dešti, tu nastane takový zvláštní akustický jev, kdy slyším, jak krávy na nedalekém kopci okusují a chroupou stébla. Ale tak dobrý foťák, abych to vyfotila, nemám….
Parádní šifra….