Zloděj aut
„Já vám fakt nelžu, pane nadporučíku, dyk mě znáte možná líp než svoji manželku. Dycky jsem hrál rovinu, tak proč bych vám zrovna dneska lhal?“
„Já vám fakt nelžu, pane nadporučíku, dyk mě znáte možná líp než svoji manželku. Dycky jsem hrál rovinu, tak proč bych vám zrovna dneska lhal?“ „Že by proto, že vám ještě neskončila podmínka, Hanousek? Já chápu, že do chládku se vám zrovna nechce, ale asi tam už zase skončíte.“ „Ale já sem to auto opravdu neukrad.“ „Podívejte, Hanousek, tady vám to přečtu z protokolu. Tady to mám přesně: V deset čtyřicet osm volal na služebnu inženýr Kadlec, že když šel na parkovišti před Lidlem vrátit nákupní vozík, někdo mu odcizil auto. Dispečerka okamžitě kontaktovala motorizovanou hlídku, která naštěstí byla poblíž místa činu, a ta v deset padesát dva zjistila, že odcizený vůz se pohybuje po Slánské ulici. Na křižovatce s Plzeňskou odcizený vůz zastavil na červenou a člen hlídky nadstrážmistr Sveřepý legitimoval řidiče. Ten neměl ani řidičské oprávnění, ani technický průkaz vozidla. Vykázal se pouze občanským průkazem. A, Hanousek, vy moc dobře víte, jaké jméno v tom občanském průkazu bylo. Tak co mi k tomu chcete říct? Zapíráte jak malej kluk nachytanej na hruškách.“ „Ale ono to bylo všechno jinak. Jdu takhle tou Slánskou a předjede mě auto s otevřeným kufrem. Dveře až nad střechou a z kufru se každou chvilku začne sypat zboží na silnici. Tak sem na něj mával a volal, aby zastavil a zavřel si ho, ale on mě ani neviděl, ani neslyšel. Jenže to bylo kousek před křižovatkou a jemu tam naskočila červená. Tak běžím k němu, abych mu to teda jako řek znova, jenže on, jak viděl, že se k němu blížím, najednou z toho auta vyskočil a utíkal pryč. Myslel sem, že mu hráblo, a v první chvíli jsem chtěl běžet za ním, ale dyk víte, že jsem slabej na plíce a už sem toho taky měl dost, když sem běžel k té křižovatce. Tak sem to vzdal, ale mezitím naskočila zelená a to auto tam překáželo provozu. Všichni začali troubit, tak sem sed za volant, že ho zaparkuju někde poblíž, kde nebude překážet. Jenže mezi těma dvěma křižovatkama sem žádné šikovné místo neviděl a na té další červené už tam byla ta vaše hlídka.“ „A popsat toho řidiče nemůžete, že?“ „No, nic zvláštního na něm nebylo. Tak o půl hlavy větší než já, šedé kalhoty, šedý svetr a přes obličej roušku. Jo, asi měl hodně krátké vlasy. Ale to je tak všechno.“ „Jenže ten popis jako z udělání až na tu výšku a roušku sedí i na vás, Hanousek. Tak to vypadá, že už zase spadla klec.“
Dobro došli, Emrichu! 👍
Děkuji za přivítání, Vladimíre. 🙂
Rád pobývám v dobré společnosti, jakkoli i virtuálně. ;o]
Tak alespoň vidíme jaké „Pohádky ovčí babičky“ si vykládají po večerech obyvatelé vězeňských ubytoven a že fantazie jim určitě nechybí. 🙂
Vítám Emricha v dobré společnosti blogerů. A má docela povedený start. Hanousků je přehršel.
Děkuji Ti, Tomáši.
To je dobrý 😊.
Děkuji.