Zajíček? Ano nebo ne?

(slíbený blog)

Miluju rychlá, drahá auta, jezdím jak prase, protože na to mám. Nestarám se o nic. Všechno mám u prdele. Znám svobodu, ale i samotu. Samota bolí, vím to, zažívám to každé ráno, když se probudím. K čemu je drahé auto, když v něm člověk sedí sám. K čemu jsou peníze, když je nemáš s kým utrácet?

Tak moc chci někoho obejmout, s někým sdílet postel, mít osobu, se kterou se budu milovat až do rána, popíjet drink na terase, koupat se nazí v bazénu.

Všímám si ho. Už dlouho ho pozoruju. Zajíčka! Ten ale je! No, co… můžu si vydržovat mladíčka, mladé tělo je ještě tak pevné a silné, stejně jako jeho erekce.

Zastydím se. Copak vypadám na to, že si musím kupovat lásku? Odeženu myšlenky na hošíka a šlápnu na pedál. Ještě ho zahlédnu ve zpětném zrcátku, mám pocit, že si mě všimnul.

***

Pojedu zase kolem nádraží? Usmívám se. Bude tam. Vím, že tam bude! Stojí tam vždycky v tuhle denní dobu. Zpomalím, rozhlížím se v davu a … Je tam. Mladičký blonďáček, modré oči a andělský úsměv. Ještě nemá ty správné svaly, ale moje posilovna doma… správná strava a moje péče… Sakra! Chci ho!

Ne, nechci, můj věk, moje postava… už dlouho necvičím, podepsal se na mě rozvod, a ty zasr… čokolády…

Opravdu nechci?

***

Automaticky zatáčím na parkoviště u nádraží. Postavím své maserati tak, aby bylo dobře vidět. Vezmu tašku, upravím se, dobiju si sebevědomí v zrcátku, hodím na sebe pár svůdných pohledů a vykročím. Teda po tolika letech… už je to dávno…

Neblbni! Máš prachy, to mu bude stačit. Nejsi ještě k zahození! Dodávám si odvahu.

Postává tam v hloučku podobných mladíků, doprdele, jak ho odtáhnout stranou? Čekám, jestli přijede vlak, možná ostatní odjedou.

Naše pohledy se střetly. Srdce se mi rozbušilo. Malinko se usměju, ale připadám si hloupě. Zahodí vajgl, poplácá kamarády po ramenou a vyrazí ke mně. Uff… Neuteču! Mám prachy, můžu si tu koupit, koho budu chtít!

„Ahoj,“ pozdraví první a já si upravím vlasy. Jsem nervní, podupávám nohou, jako by hrála hudba. Je mi trapně!

„Chceš jít jinam?“ řekne hned. Nemám slov. Tohle bylo nečekané.

„Ano,“ zašeptám. Pohodí hlavou směrem k mému autu. Všiml si, budu to mít lehké. Projdeme ale kolem a zajdeme do postranní uličky. Kruci, teď mě tu podřízne a okrade mě!

„Máš prachy?“ zaskočí mne jeho otázka. Takhle to nemělo být, měli jsme jít na sklenku a kávu a potom domů do vířivky a …

„Tak máš?“ Asi moc dlouho přemýšlím, protože začíná popocházet.

„Mám,“ špitnu. „Kolik?“ Dobře poprvé si ho koupím a příště ho pozvu na večeři.

„Orál třilitry, ostatní pětku.“ Odpoví a pohladí mne po vlasech, vidí na mě, že si to rozmýšlím a tak se nakloní a políbí mne. Ach!

„Jasně,“ vytáhnu pětitisícovku, na první schůzku je to o dost dražší než večeře a pár drinků, ale musím se předvést. Peněz mi není líto.

***

Bože, ten jeho jazyk!!! Och, to je to nejkrásnější, co znám. Jezdí s ním, hladí mne s ním…všude, jeho ručky jsou jako dar z nebes. Zavírám oči, rozepínám si knoflíčky, je mi hic. Představuju si, že jsme u mě ve vile, která mi po rozvodu zůstala, nechci mít tenhle okamžik spojený s páchnoucí popelnicí.

Nikdy předtím nepřišel takový orgasmus. Neznám takové vyvrcholení. Ta perverznost, že nás může někdo vidět, že je to zakázaná věc, že je ten hoch koupený a ani nevím, kolik je mu let… to všechno mne tak nabudilo.

BOŽE!!!

„Původně bylo v plánu jít nejdřív na večeři, dát si pár panáků…“ tulíme se k sobě a smějeme se jako blázni.

Při loučení se tak nádherně líbáme, slibujeme si, že si ho najdu a pozvu ho příště na tu večeři. A potom… se uvidí.

Štěstí! Cítím štěstí, odcházím ze špinavé uličky a usmívám se.

„Hele, tohle je tvoje…“ volá na mě. Otočím se a uvidím rozesmátého, úžasného klučinu, mávajícího na mě. Doběhne mě a hned mě políbí. Polibek opětuju, chovám se jako blázen.

„Nechal bys tu kravatu, chlape zapomnětlivá…“