Jednou tak zdrhnout svému stínu…
[rondel]
Jednou tak zdrhnout svému stínu,
na chvilku nemuset se bát,
že zešílím už na kvadrát,
nebrat si každou pitominu
a nepotkat se, jak se šinu,
do kamrlíku pro špagát…
Jednou tak zdrhnout svému stínu,
na chvilku nemuset se bát!
Vyhodit oknem meducínu,
do hajzlmísy přestat řvát
o pomoc… – Já bych tak moc rád
uvěřil, že se nepominu!
Jednou tak zdrhnout svému stínu…
Silný, Vláďo.
Taky to se mnou někdy silně mlátí… ;o)
Smekám klobouček… 🙂
Je mně ctí a radosti a potěšením! ;o)
To bychom rádi všichni… jen málokdo máme takové básnické střevo, Vladimíre 🙂
Ale já to fakt tahám z kebule! ;o)
Senzační Vladimíre,to bych rád napsal sám.
Ď! ;o)
Ty mi dáváš, Vladimíre
Někdy víc sobě.
Ty mi dáváš…..