O lehkosti a těžkosti psaní
Víte, napsala jsem knihu Ženy z Bohnic. Rozhodla jsem se ji vydat v rámci crowdfundingové kampaně, což zjednodušeně znamená, že pokud na ni nevyberu dost prachů, tak kniha prostě nespatří světlo světa.
Když jsem knihu po večerech sepisovala, tak můj muž občas něco útrpného zabrblal, většinou se nešťastně tázal: “Jak dlouho ještě?!” Teď už se radši neptá. Teď je poučen, že kniha je svatá. O knize nevydáš ani jediného hanlivého slova!
Nyní trávím dny tak, že knihu stále někomu cpu. Píšu emaily cizím lidem a organizacím. Jsem jak podomní prodejce se zkyslým mlékem. Nikdo si mě nežádá a já jim stejně lezu do oken. Víte, snažím se protlačit i tou nejmenší škvírou, neboť já tomu zkyslému mléku docela věřím. Jo, je to smrduté, sražené cosi, s nehezkými hrudkami, co slušným lidem nestojí za námahu; vylít tak maximálně! Ala já s tímhle “hnusem” stojím a kážu: “Zkyslé výrobky dnes frčí!”
Plus stále udílím úkoly a buzeruji. Svou přítelkyni, ilustrátorku jsem otrávila na dvacet let dopředu. Jednak jsem zvolila z jejího úhlu pohledu hroznou obálku a jednak stále jedu to své: “Kdy budou další ilustrace?” a “Pohlídám tvé dítě, abys mohla tvořit!”
Paradoxně se nacházím ve svém nejméně produktivním období. Jsem těhotná. Skoro bez antidepresiv. Muž si ze mě občas utahuje: “Snažíš se dostat znova na psychiatrii, abys měla námět na pokračování Žen z Bohnic?” To je ten náš drsný, černý humor, který jde až na hranu.
A mezitím já na hraně balancuji, v rukou svírám jen svůj dosud nehmotný rukopis a křičím proti větru: “Pojďte si koupit knihu bizáru, zběsilá jízda zaručena.” Věru šílená propaganda šílené ženy.
Děkuji pánům Vodvářkovi a Vlkovi, že mi poskytli zázemí. Ono přece jen jsem člověk enormně dbalý všem nařízením a na Idnesu bych asi byla haněna, že si dělám reklamu a reklama je fuj. Příště tedy zde i na Idnesu (pokud se tedy nebude jednat o slasti a strasti související s knihou, ty budou jen na Blogosféře).
Mám taky v šuplíku sbírku povídek, ale nějak nemám odvahu to dát do knížky. Obzvláště poté, co si tři z nich, které považuji za nejlepší, přečetla jedna odbornice a dala mi takovou sodu, že jsem …. .
Odbornici neberte vážně. Mně můj Ex řekl, odborník na psaní, taky řekl, že píšu jako cizinec, který se naučil dobře česky, ale je stále patrné, že jsem jen cizinec.
Držím vám palce za to, že jste šla s kůží na trh. Tak ať to s tou knížkou dopadne dobře, Edno. :))
Připojuji se k Pavle, též držím palce a knížce přeji čtenářský úspěch!!!
dĚKUJI MOC 🙂
No jo.. Já docela chodím s kůží na trh obecně :D.
Vždycky jsem si říkal, že byste se sem hodila. No… a hodila jste se sem. Moc fajn! Ať všechno příjemně klouže, přeju.
Je to fajn, být v dobré společnosti.
To je pravda!
Děkuji!
Edno, jsi skvělá, jsem moc ráda, že jsi se vetřela i sem. 🙂 Úplně to totiž chápu, že když člověk má tuhle zkušenost, a talent k psaní, tak to prostě musí ven a do světa… takže fandím a jdu si najít ten link, který si mi posílala. A držím palce!
Děkuji, Vlasto! teď si přijdu všechno jen ne skvělá :D. A vetřít, to já se evidentně umím :D. No právě, já prostě tuhle zkušenost chtěla sdílet. Že chápu, že lidi otravuji, ale že není jiná cesta :D.
Zdravím Ednu, novou akvizici Blogosféry. A doufám, že jí dobře vyjde a/ těhotenství b/kniha.
Děkuji! Snad! Snad!
Hele Edno ty nás prostě bavíš,já doufám ,že ještě napíšeš 😀
Já upřímně taky doufám :D. Doufám každý den, že zítra aspoň odpovím někomu na smsku :D.