Prezidentská destrukce systému
Miloš Zeman opět soudně prohrál svůj spor. Tentokrát soud rozhodl, že nejmenování Jiřího Fajta profesorem bylo nezákonné. Rozsudek je sice pravomocný, ale prezident naší republiky ho stejně nebude respektovat. A nebude to poprvé.
Jeho právník již prohlásil, že bude podána kasační stížnost. Ta sice nemá odkladný účinek, ale to našeho prezidenta nezajímá. Třeba bude nakonec zase odsouzen a povinen se omluvit. Které ministerstvo to tentokrát odnese? A kdo se bude za osobu Miloše Zemana omlouvat a z čí kapitoly půjdou peníze na odškodnění?
Jmenování profesorem hlavou státu je pro dotyčnou osobu maximálně slavnostní a vrcholný akt. Je to něco jako vyznamenání. Ale je to především ocenění jeho (její) práce. Je to vyvrcholení často celoživotního díla a činnosti. Za nominování na jmenování nese plnou odpovědnost nominující univerzita. A na té si dotyčný musel projít dost náročným procesem zkoušek, atestací, článků, přednášek a posudků. Vše před komisemi. Nikoliv před jedinou osobou. A pak přijde jeden vesnický zeman a hodí do všeho vidle.
Je to podobné, jakoby snoubenci po zralé úvaze sdělili své rozhodnutí vzít se, matrikářka by prověřila všechny doklady a zákonné předpoklady, a oddávající by sdělil, že si myslí, že jeden ze snoubenců není způsobilý a proto je neoddá. Můžete namítnout, že se mohou nechat oddat jinde. Ano. Ale u jmenování profesorem tomu tak není a o to je to horší.
K danému tématu se včera na Radiožurnálu vyjadřoval ústavní právník. Na dotaz moderátorky jak lze vymáhat právo u prezidenta republiky, se chvíli zarazil a pak řekl: „Ústava nepředpokládá, že prezident republiky bude porušovat platné zákony.“.
Tam jsme to dopracovali.
Miloš Zeman je člověk s rozsáhlými avšak povrchními znalostmi, o kterých si jen on sám myslí, jak jsou hluboké a přesné. Ve zkratce, krom dvouleté epizody, se narodil jako parchant, žil jako parchant a zemře jako parchant.
Máš naprostou pravdu. Aby byl kdokoli jmenován profesorem, musí mít za sebou poměrně náročnou vědeckou činnost, články v impaktovaných časopisech, přednášky u nás i v cizině, renomé mezi ostatními atd. Znám to z našeho oboru a po roce 1989 (do té doby byl profesorem téměř vždy kovaný bolševik), musel být každý, kdo chtěl být profesor, opravdu machr. To, že ta fysická a mentální troska na Hradě si dělá ze všech srandu, víme. Bohužel budeme ještě muset trpět tři roky, než odejde a s ním ta eskadra hovad okolo něj. A je naděje, že po něm přijde někdo, kdo bude ctít… Číst vice »
V případě zEmana to nejsou bonmoty, nýbrž malmoty; viz Justův Slovník floskulí.