Tradice patří k lidové kultuře, v náboženství vyvolává pochybnosti
S tradicí se setkáváme v judaismu, křesťanství i v islámu. Křesťanství ji „okopírovalo“ z judaismu, islám pak kopíruje judaismus i křesťanství.
Tridentský koncil, od 13.12.1545 do 4.12.1563, byl několikrát přerušen. Předsedali mu tři papežové: Pavel III., Julius a Pius IV. Koncil reagoval na vznik protestantství a položil základy ke katolické protireformaci. Potvrdil, že deuterokanonické knihy jsou na stejné úrovni jako ostatní knihy biblického kánonu. Ve vztahu k Písmu postavil tradici jako měřítko víry. Koncil také rozhodl, že kněžství Nového zákona nahrazuje kněžství starozákonní.
Konstituce o Božím zjevení, 18. listopad 1965, II. Vatikánský koncil –
Boží Slovo:
Kap.II: Posvátné písmo i posvátná tradice musí být přijímány a ctěny se stejným smyslem pro oddanost a úctu; Písmo a tradice tvoří jeden svatý vklad Slova Božího;
Kap.VI.: Písma, spolu se svatou tradicí, jsou nejvyšším pravidlem víry; neznalost Písma znamená neznalost Krista;
O tradici se zmiňuje i odpůrce všech náboženství, autor Manifestu evolučního humanismu Michael Schmidt-Salomon, laureát čestného doktorátu Technické univerzity v Liberci. Pro své následovníky vytvořil „Desatero evolučního humanismu“, jehož 1. přikázání zní:
„Nesluž bohům cizím ani domácím, ale největšímu ideálu etiky, pro zmírnění utrpení světa.“
- přikázání zní:
„Dej svůj život do služby vyšší věci. Tím se stane součástí tradice těch, kdo posouvají svět k lepším hodnotám. Takový postoj je nejen eticky moudrý, nýbrž je nejlepším receptem pro smysluplnou existenci.“
Je zajímavé, že autor vyzval „k náboženskému odzbrojení“. Tím nepřímo přiznal, že náboženství má „zbraně“, proti kterým bojuje svou etikou.
Oral Law = ústní tradice judaismu
Ústní tradice judaismu, Ústní zákon, je autoritativní výklad psané Tóry. Názory Ústní Tóry tvořily základní principy rabínů. Psaná a ústní Tóra tvoří spolu dvojici, která je „jednotou“. Jedna nemůže existovat bez té druhé. Ústní Tóra je závislá na psané, ale podle rabínů nemůže psaná Tóra „reálně existovat bez Tóry ústní.“ Jak z hlediska dogmatického, tak i z hlediska historické reality.
Podle rabínů se některé předpisy psané Tóry nemohly vyplnit doslovně ani v generaci, ve které byly napsány. Jsou údajně „někdy rozporné, nejednoznačné a těžko pochopitelné“:
– „Budeš jíst nekvašené chleby 7 dní“ (Deut.16,3-4)
– „Budeš jíst 6 dní nekvašené chleby, 7. dne bude slavnostní shromáždění“ (Deut.16,8)
Proč by nemohli jíst nekvašené chleby i na slavnostním shromáždění“, to vědí jen rabíni!
-„Budete se pokořovat“ – (Lev. 16,31) A není prý jasné jak, posty, sebetrýzněním, atd.
-„Když někdo někoho uhodí a ten zemře, musí zemřít.“ (Ex.21,12) Není prý jasné jak.
-„Když někdo udeří těhotnou a ta potratí…“Ex.21,22-23) – není prý jasné, ublíží plodu, ženě?
Ústní zákon je podle rabínů schopen písemný zákon „přelstít, obcházet“. Právě tuto zvrácenost vytýkal rabínům Pán Ježíš: „Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice“ – Mar.7,8-13!
Maimonides, v souladu s Talmudem, rozhodl, že „v mimořádných případech může kterýkoli rabínský soud zrušit i slovo psané Tóry k posílení religiozity a zabránění věřícím porušit slova Tóry.“ Mudrci Talmudu tvrdili, že ústní Tóra je větší a hlavní část Tóry psané, a to kvantitativně i kvalitativně.“ (?)
Ústní Tóra je podle rabínů ve vztahu k Tóře psané „suverénní, mysterion Svatého“ a odvolávají se na Deut.31, 19.
