Němečtí biskupové projevili odvahu, po 75 letech přiznali vinu
„Jestliže doznáváme své hříchy, On je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti“ – I. List Janův 1,9.
Dokument Němečtí biskupové ve světové válce z 29. dubna 2020 řeší postoj německých katolických biskupů k nacistickému režimu v době národního socialismu. Podle nynějšího předsedy Německé biskupské konference Dr. Georga Bätzinga nastal čas ke zpovědi a k vyplnění mezery v paměti“.
Každá nová generace se musí vyrovnat s historií svých předchůdců a poučit se pro současnost i pro budoucnost. Předseda německé komise Justitia et Pax, Dr.Heiner Wilmer, uvedl, že i přes „občasnou veřejnou opozici byla katolická církev v Německu součástí válečné společnosti“. Biskup Wilmer pak citoval z dokumentu: „Neřekli jsme válce jasné NE a většina se stala spoluúčastníky války“.
Proč němečtí biskupové nevyjádřili kritičtější postoj k válce, jejíž kriminální charakter se stával stále víc a více zřejmým? Dr.Wilmer uvádí několik důvodů:
-tradiční doktrína o legitimitě státní autority a vztahu mezi církví a státem;
-tradiční doktrína spravedlivé války;
-přirozená akceptace armády v každodenním životě;
-vztah mezi katolickou církví německým národem;
-zásadní odmítnutí komunismu, což učinilo válku proti Sovětskému svazu přijatelnou;
Jak ukazují archivy, byla tehdy biskupská konference interně blokována. Biskupové, kteří chtěli být kritičtí vůči politice nacistického režimu, selhali kvůli principu jednomyslnosti a kvůli vlivu předsedy biskupské konference kardinála Adolfa Bertrama, který chtěl udržet opatrný kurz k říšské vládě.
Katoličtí biskupové rozhodli již v roce 1965 zahájit „komplexní výzkum činnosti církve v éře národního socialismu.“ Z výzkumu vyplynulo, že němečtí biskupové byli vedeni pastorační snahou „dát válce náboženský význam“, jak uvedl člen Komise pro soudobé dějiny Dr. Christoph Kösters, „tento „tradiční způsob myšlení o válce selhal kvůli realitě zničující války.“
Dr. Georg Bätzing: „Můj předchůdce na postu předsedy biskupské konference, kardinál Reinhard Marx a předseda rady EKD, regionální biskup Heinrich Bedford-Strohm, se vyjádřili 27. ledna 2020 k chování křesťanů a církve k pronásledování Židů během nacistické éry takto:
„Nesmíme zamlčet, že mnoho křesťanů s nacistickým režimem kolaborovalo, k pronásledování Židů mlčelo nebo jej i podporovalo. Církevní představitelé se často obrátili k obětem zády. K této historické vině se musí německá katolická církev bezpochyby přiznat.“
„Chci v této souvislosti připomenout zesnulého prof. dr. Heinricha Missala, který opakovaně žádal biskupy zaujmout seriózní a kritický postoj k chování jejich předchůdců během světové války. Tito předchůdci se nechali svázat s válkou až příliš a nechali katolické vojáky na holičkách“, prohlásil předseda německé katolické biskupské konference Dr. Georg Bätzing.
Je to samozřejmě lepší než nic, ale dle mého je to tak trochu s křížkem po funuse. Myslím, že to málokoho dojme. Na druhé straně jsou známá jména těch, kteří to dělali v době, kdy šlo o krk. Třeba Englemar Unzeitig – kněz z Horní Zvonkové, jenž zemřel v Dachau, munsterský biskup, který jako první poukázal na zabíjení nemocných v programu T4, nebo třeba i kanovník z Pasova, který vyzval ke kapitulaci města v bezvýchodné situaci ke konci války a byl za to nacisty popraven jen pár hodin před osvobozením města US army. Jistě bylo těch statečných více.
Taky mám pocit, že to dopravní spoždění je příliš dlouhé. Katolická církev má velký problém veřejně přiznat své chyby. Prostě se snaží veřejně prezentovat, že je bezchybná.
U nás má církev podobný problém s postojem k pedofilii některých nemocných kněží (možná 1 z 1000). I když jsou některé jejich činy už promlčené, tak pro veřejnost to prostě neexistuje (viděl jsem pořad na ČT2).
Souhlasím, že by se uznávání chyb nemělo dělat bezhlavě – ale 50 let a více je skutečně dlouho 😀.