Hradní právní fraška pokračuje na plné obrátky
„Hitler je gentleman“ je již pojmem. Onen článek podle našeho moudrého pana prezidenta napsal Ferdinand Peroutka. Nenapsal, jak se ukázalo. Ale román by dnes mohl být sepsán jiný.
Krátce zrekapituluji. Onen článek hledal kdekdo a nikdo ho nenašel. A to ani vlevo dole, jak tvrdil náš inteligentní pan prezident, že právě tam ho viděl. Vnučka Ferdinanda Peroutky Terezie Kaslová si onu lež (pardon omyl) hlavy státu nenechala líbit a domáhala se omluvy. Tu ale bohužel náš nejvyšší a nejchytřejší představitel neumí. Rozjelo se kolečko soudních tahanic, které trvalo (trvá) mnoho let. Soudy nakonec pravomocně došly k závěru, že se za pana prezidenta omluví ministerstvo financí(!). To je jak ve středověku, kdy místo královského chlapce dostával na zadek jeho kamarád. A situace dnes?
Takže tu máme pravomocný rozsudek a ministerstvo se omlouvat nehodlá. Ministerstvo argumentuje tím, že by to byl precedens do budoucna. Na co tu tedy máme zákony a soudy? Co ten spor do teď stál? A kdo jiný by se měl podvolovat soudní moci, když ne stát? Možná, až budete někdo odsouzen k zaplacení pokuty za špatné parkování, zkuste nezaplatit a argumentujte tím, že by to byl precedens do budoucna. Co nastane? Exekutor a hotovo.
Exekučně chce omluvu vymáhat i paní Kaslová. Pak by ministerstvo financí mohlo být opakovaně pokutováno. A to je další pokračování českého absurdistánu. Ministerstvo financí zaplatí pokutu, která půjde do rozpočtu státu, o jehož rozdělování rozhoduje ministerstvo financí. Opakovaně. Kafka by zajásal a román by byl na světě.
Další peníze padnou na právníky a soudy.
A přitom by stačilo jediné: kdyby naše nejvyšší morální autorita, jakou určitě pan prezident je (nebo má být), která má jít příkladem, řekla krátce: „Promiňte, spletl jsem se.“
V rámci svého morálního kreditu – Může pan Zeman tak maximálně vyzývat svého Mynáře, aby si konečně pořídil ty prověrky. Pak si může vzít do rukou „Slovník jazyka českého“ a seznámit se s pojmy – Omluva, F. Peroutka ap. Teprve poté může uvažovat, že by se vydal mezi lidi a snad by byl brán i trochu vážně … :-).