Oznamuje se láskám Vašim, že tuto neděli 23. srpna 2020 na nádvoří volyňského muzea zavítá Divadelní klub Českokrumlovská scéna, an zde o odpolednách ve štyry hodiny sehraje přeukrutnou komédyji k popukání se zpěvy a tanci, na motivy pohádek z Fimfára Jana Wericha

Fimfárium

Régisseur: Jaroslav Kubeš,
Musique: Otakar Votýpka,
Paroles de chansons: Vladimír T. Gottwald

… Táhli ji za ruce, šprajcla se patou.
Tak ji votočili nahoru hnátou
a táhli za nohy dlažbou i trávou,
to jim zas o šutry drncala hlavou.

Křísili ji meltou, co měli v hrnkách,
baba jen kebulí o dlažbu drnká.
Jejkote, jémine, ouchuchu, ó jé!
Sem-tam ji tahali jak pytel s hnójem…

… Loučíce se s nebožtíkem,
zapějme mu v tuto dobu,
jak je v naší obci zvykem,
naposledy cestou k hrobu,
kde společně zapláčem.
Requiestat in pace!

Ještě než nám v hrobě zmizí,
vzpomeňme, jak nás měl rád,
že byl soused duše ryzí,
nesesmilnil, nepokrad,
už nebožák neskáče.
Requiestat in pace!

Vzpomeňme si za penálem,
že se nikdy nechvástal,
vždycky spokojil se s málem
nezáviděl, nechlastal
a po flámu nezvracel.
Requiestat in pace!

Připomeňme cestou k rovu,
že je u nás dobrým zvykem
také utěšovat vdovu.
Bydlí dole, pod rybníkem
v čísle čtyřiadvacet
Requiestat in pace!… 

… „Já mám stovku a dvě sedmy!“
„Flek na to, ksichte nevzhledný!“
„Já dám re! – „Já taky pudu!“
„A já zmaluju ti hubu!“
A to hejno mrtvoláků
už si dává po čumáku,
a už na sebe se řítí,
už se kopaj do ořití.

Půlnoc tluče, vztek v nich procit,
mrtvolák flák mrtvoláka!

„Už je středa, po půlnoci,
umrlci se rvou jak cvoci,
už se perou, už se flákaj,
už o lebku klouby cvakaj!
Flek! Re! Tuty! Boty! Kalhoty!
Od Šumavy k Tatrám,
od prdele k játrám…!
Flek! Re! Tuty! Boty! Kalhoty!“…

… Šlapu, šlapu, šlapu, šlapu,
šlapu, šlapu, šlapu, šlapu,

šlapu si to dál,
drncám přes kanál,
a to jsem neustál. –
Blatník drnčí, řetěz vrže,
dostal jsem smyk u kaluže,
porazil jsem čtyři značky,
policajta u zatáčky,
co tam blbě stál,

pořád, šlapu, šlapu, šlapu,
šlapu si to dál,
já jsem silnic král…

… Cimbalia cinkylinky
všechno vsadím do lotynky
dneska vsadím naposled,
a pak už to bude hned:
vyhraju a budu pracháč,
a koupím si celý svět…

… Jednou je ejchuchu, jednou je ouha,
jednou je hujaja, jindy je fuj,
jednou jsi geroj, a jindy zas pouhá
troska a ruina a bimbas a chuj.

Jednou jsi nahoře, jednou jsi dole,
jednou máš kliku a jindy máš pech,
jednou jsi vítězem, jednou jsi skolen,
jednou bys jásal a jindy bys zdech…

S posmutnělou láskyplnou vzpomínkou na Honzu Hálu, který už exceluje v komediantském nebi, ale já bych si moc přál věřit, že se na nás odněkud kouká, potutelně se usmívá, drží palce a vinšuje: „Zlomte vaz!“

foto z předpremiéry 13. 6. 2017 © vtg

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články