Pravda a láska totiž nakonec vždy zvítězí nad lží a nenávistí
Nebudete tomu věřit, ale toto pronesl mluvčí prezidenta naší republiky Jiří Ovčáček. Uvěřitelné ale už je, v jaké souvislosti. Tady nic nevybočuje z normálu.
Bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa vyzývá kolegy soudce, aby na oslavy 28. října na Pražský Hrad nechodili. Připomínám, že platí zákaz shromažďování více jak 6ti osob. Předpokládám že všude a pro všechny. Josef Baxa: „K svátku 28.října dostávají na Hrad pozvánku i tři desítky soudců. Jestli letos pořadatelé slavnosti nemají soudnost a hosty pozvou, měli by aspoň od soudců být odmítnuti. Rovnost před zákonem nemůže být lidem srozumitelněji vysvětlena. Kolegové soudci, měli byste na to pamatovat.“
Reakce Jiřího Ovčáčka na sebe nenechala dlouho čekat: „Soudnost nemá ten člověk, který si vymyslí situaci, která není. A pak neexistující situaci kritizuje. Státní svátek bude připomenut komorně. Ale ta touha za každou cenu si kopnout je silná, že, pane dr. Baxo?“ Dodávám, že ta slavnost se určitě nebude konat v 6ti lidech, ať si o komornosti říká náš moudrý pan prezident ústy svého mluvčího co chce.
Jiří Ovčáček ale zašel ještě dál a zákaz shromažďování, který doporučili odborníci, schválila a vyhlásila vláda a za jehož porušení byli již někteří lidé pokutováni, považuje zjevně za něco, co pro některé neplatí: „Historie bude nesmlouvavá. Pokus médií a opozice pošpinit lží a nenávistí státní svátek 28. října, fundament této republiky, bude jistojistě negativně zaznamenán. Pravda a láska totiž nakonec vždy zvítězí nad lží a nenávistí.“
Takže pokud někdo poznamená, že by se vládní nařízení měla dodržovat, tak je to lež a nenávist. A zajímalo by mě tedy, jestli pravda a láska je tedy přezírání dolních 10ti milionů a poukazováním na to, že já jsem prezident a já si mohu dělat co chci.
A upřímně řečeno, ti vyznamenaní, pokud si pro medaili přijdou v prázdném, ztichlém sále, bez potlesku, bez svých blízkých, bez elit této země (tím nemyslím našeho prezidenta), tak to pro ně bude spíše za trest. Jsem přesvědčen o tom, že by si to lépe užili a bylo by to důstojnější, kdyby se vše odehrálo o pár měsíců později, ale se všemi poctami a náležitostmi.
Už jsem někde napsal řešení. Slavnost lze pořádat v tramvaji či metru (MDH), kde zatím počet osob není omezen. A nebo se na Vladislavský sál dá cedule s číslem a výchozí i cílovou stanicí, čímž se prohlásí za dopravní prostředek, momentálně stojící.
Hradní spolek nelze brát vážně, leda jako znamenitý objekt pro výzkum duševních chorob.
Tome, to už je šílené. Myslím, že Václav Havel na věčnosti bledne závistí, protože tohle je to opravdové absurdní divadlo.