10 z 8 optimistů doporučuje (aneb nenechme se semlet).
Prohlížet si staré fotky ze Silvestrů, vyštrachat dopisy od té úplně první, dechberoucí lásky. Hrát si s dětmi, pokud jsou malé, dát si s nimi dvojku bílého, pokud jsou velké. Číst si chytré, blbé i černé fórky. Dělat radost sobě i ostatním. Zasadit macešky do truhlíku, probrat knihovnu a přečíst si něco z toho, co si schováváme, až bude někdy čas. Čas? Právě teď ho máme. Luxus.
Můžeme ujít denně deset tisíc kroků. Nebo dvanáct. Poslouchat muziku. Přesunout se s celou rodinou do kuchyně a společně vařit složitá jídla. Pustit se do pečení a dovést něco k dokonalosti. Třeba větrníky a pak je všechny rozdat (až na jeden úúúplně maličký) a udělat někomu radost. Vůbec dělat radost. Pomáhat někomu, komu to ubere starostí.
Telefonovat si se všemi babičkami, tetičkami, s kamarády, které jste neviděli dvacet let. Nebo s těmi, jimž se roky odhodláváte říci „fakt mne to mrzí“. Šít. Vyšívat. Malovat. Hrát na klavír. Dobře, tak jen na zobcovou flétnu. Nebo klidně na hřeben.
Jít ven. Ve větru závodit v pouštění draků. Který bude výš? Že jsme dospělí? No a co jako? Konečně přebrat oblečení ve skříních a něco z něj poslat dál. Nachystat si dárky pro Ježíška a pečlivě je s předstihem zabalit (my sklerotici si k tomu uděláme i seznam). Vymalovat (konečně) komoru. Nebo ložnici. Nebo cokoliv. Nebo vůbec malovat. Uklidit sklep, půdu, garáž, dílnu.
Sjíždět po večerech dlouhofilmy. Všechny díly Star Wars. Harryho Pottera. Ordinaci v Růžové zahradě od samého začátku. Všechny filmy Tarantina. Arabelu. Celou. Samozřejmě se sklenkou víta. Oprášit angličtinu. Nebo s ní konečně začít. Že mluvíte jako rodilí Londýňané? Pak se stačí dát na němčinu. Francouzštinu. Maďarštinu.
Milovat. Objímat.
Zahrát si člověče nezlob se. Nebo se nezlobit jen tak. Fotit podzim. Meditovat. Všímat si toho, co se podařilo lidem okolo vás. Chválit. Chválit. A znovu chválit. Chvilku chytat lelky (schválně, kdy jste to dělali naposled)?
Napsat knížku. Naučit se dělat animace. Nebo napsat rukou dopis a zanést ho do nejbližšího domova seniorů. Třeba někdo bude mít radost. Třeba odepíše.
Taky by se už dal udělat vánoční úklid. (Doporučeno pouze pro ty, kterým se chce.) Napustit si vanu a ležet v ní hodinu se skleničkou sektu a pleťovou maskou. Zavřít oči a na chvilku se zasnít.
Nepřehánět to se zprávami. Vypnout televizi. Ještě si v hezkém dni opéct na ohni špekáček. Vyrobit masku Mikuláše.
Když se to sesumíruje, je pořád co dělat. Hurá do toho, co vás těší nebo zajímá. S úsměvem. Doporučuje 10 z 8 optimistů.
To bych všechno dělal, ale já to nestihnu! Jen dotaz – tu sklenku víta – myslela jste svatovítské? HiHi!
a to nevím jaké je, umím jenom svatomartinské.
Moc hezké, Jani. Jsem třetí den v karanténě a zatím vedu ve sledování prima filmů a chytání lelků. 🙂 Dnes navážu vánočním úklidem a vyřizováním nějakých těch restů. Mějte se fajn, jsem tu ráda s takovými lidmi.
Šmarja, Vlasti, já to s tím úklidem zas tak vážně nemyslela, na checklist to patří až úúúúplně dolů :-))). Díky moc :-).
Souhlasím, takže to krom deseti z osmi optimistů doporučuje i jeden cynický romantik. Teda akorát to Člověče nezlob se mi ňák dvakrát nefunguje. Ve vedlejším pokojíku na almaře asi bude hrací pole i s figurkama, jenomže hrát „Člobrdo“ sám proti sobě asi nejni ausgerechnet to „echtnuß“. Tak jsem si dokonce našel variantu online a zahrál jsem si jednu partii na počítači. Ale mezi námi: taky nic moc. Kupodivu jsem svoje zelené pamprláky dostal do chlívku jako první, ergo partii vyhrál. Ale bez toho zlobení („Ty mě vyhazuješ SCHVÁLNĚ!“ apod.) to holt taky nejni vono. Můžete ostatně prubnout sami, že to… Číst vice »
Cynické romantiky má, Vladimíre, vlastně nejradši a trochu se k nim počítám. Člobrdo není jediný způsob, jak si hrát. Pro poetu se jistě najdou vhodnější. Safra, kde bychom tak dali štafetu ve veršování? Vy tomu dáte úroveň, já to vyplním rýmy na úrovni láska-páska (ale šťastně), někdo se určitě přidá a vyhrajeme všichni. Domečky nepotřebujeme, tam už všichni jsme 🙂
Budu o tom přemýšlovat…
🤠
Vzácná paní Majová, Váš text je pro mě tak lidsky prostý a (možná právě proto) silně podnětný, že mnou prolétla možnost, pozvání pana doktora Vodvářky přijmout. Nečtu v něm ani špetku jakési nadřazenosti, či arogance, která mě z některých jiných článků zde neradovala. Děkuji Vám srdečně s úctou a přáním neutuchající síly žít v radosti zevnitř ❤.
Milá paní Marie, jen se přidejte, ať je to tu radostnější a láskyplnější. 🙂
Jani, nádhera, sdílím, kradu a pouštím dále, jako toho Tvýho draka na obloze.
Tome, děkuji. Já si dneska sedím na rukách, abych nevypustila rozčarovné myšlenky. Ale…no, večer uvidím. Možná nejdřív rozvedu to dopisové „pošli to dál“ a pak…uvidíme.
Díky, že vás mám.
Mimochodem, „náš“ David má teď třicet :-).
Moc hezky napsáno, já se rozhodl, že odchovám štěnata, madam začla hárat právě tak akorát. Problém je trochu to, že dnes přeprala při seznámení potencionálního otce, který to dost nelibě nese 😀 No snad se zadaří zítra
Děkuji. Hele, ono je vlastně v pořádku, když se ty holky jen tak snadno nedají. Chlap, ať už má dvě nebo čtyři nohy by přece měl kvalitu svých genů taky nějak prokázat :-). A mít doma štěňata, to bude paráda. Kamarádka „předvídala“ a pořídili si domů koťata. Skončila teď v karanténě a posílá videa. Strašně mito připomíná dávné televizní přestávky :-). Jen je to barevné. Držím palce oběma psím rodičům i vám 🙂