Negativní paní z Downtonu
Tak mi robot z klinické mikrologie MNUL napsal, že jsem negativní. Na ten populární virus, sluší se dodat. Přijala jsem to tak nějak bez emocí. Zvláštní, jak nám funguje psychika. Dolehlo to na mě už včera večer, ale k tomu se už nechci vracet. Teď hledám oslí můstek k tomu hezkému, co mi život v době karantény přináší.
Tak třeba seriál Panství Downton, běží teď v televizi nevím kolikátý díl které řady, dřív jsem to vídala je příležitostně, teď si můžu vychutnat. Ty nádherně vtipné dialogy, britský humor, kultivovanost řeči, a to aristokratické prostředí… jak paní a pána domu vždy někdo ze služebnictva obléká k večeři, a jak všichni, ti nahoře v salónech i ti dole v kuchyni prožívají hlavně vztahy mezi sebou… a jaký tu panuje řád, aby vše takřka dokonale fungovalo. Ty rozhovory u jídla nebo čaje jsou jedna báseň.
A pak mí oblíbenci ze seriálu M*A*S*H, ty mám obzvlášť ráda, a dnes scéna, kdy do polní nemocnice přivezou chlápka v uniformě, kterej říká, že je Kristus pán. Povídá si s ním vojenský psychiatr, tak fajn týpek, a je to jedna z nejsilnějších scén ve filmu, jaké znám. Pacient už nechce házet bomby na lidi, dělal to dva roky, a něco v něm to změnilo, teď je Kristem a miluje lidi. I nepřítele. A tak ho pošlou domů.
Tohle je tak humanistický poselství, že mi slzí oči víc než když mě včera šťouchli tou špejlí do obou nosních dírek. A je mi stydno, že si někdy stejskám, když tohle přeci můžu. Milovat lidi. Mít soucit. Nebombardovat údajné nepřátele. Vždyť to jsou taky jen lidi. S podobnými hodnotami, touhou po lásce a harmonii.
Uvařím oběd a pak už se ozývá bývalá spolužačka s prosbou o radu, to mě těší, ráda se podělím o zkušenost. Ale ať si každý rozhoduje o svém životě sám za sebe, povím jen, jak se to odehrálo u mě. Když jsem měnila povolání. Co bude dál netuším. To nikdo z nás. Tak si zatím můžeme pustit třeba pěknou muziku. Něco osvědčeného. Třeba Beatles.
MASH je moje krevní skupina, Vlasto. Ty hlášky se sypou jedna za druhou, Alan Alda jako Hawkeye Pierce je prostě k sežrání. Fajn, že jste negativně pozitivní.
Existují prostě filmové a literární skvosty, z nichž můžeme čerpat opakovaně. Z našich seriálů mám nejradši Byl jednou jeden dům, F. L. Věk a Sňatky z rozumu.
Já po dlouhé době koukám na Jistě, pane ministře, seriál z roku 1982 a stále je aktuální, nevím proč si takhle přesně představuju Havlíčka v čele ministerstev .