Horní Rakousko - krásné a za rohem

Cestování jsem brala vždycky jako naprostou samozřejmost. Nezažila jsem škemrání o výjezdní doložku, ani možnost překročit hranice jen jedním směrem. Nedovedla jsem si proto ani ve snu představit, že by po mně celník mohl na hranicích chtít i něco jiného než pozdrav a pas. A přece se to stalo!

A i když se teď může zdát, že je všechno úplně na ho…, přesto si troufám tvrdit, že v úplný řiti zdaleka nejsme. Naši předkové by mohli vyprávět (kdyby mohli). V nejrůznějším balastu fašismu či komunismu přežívali řadu let. Neměli možnost vykřikovat hejty na facebooku a nezbývalo jim nic jiného, než žít hlava nehlava jak se dá. Například tolik oplakávané cestování je pořád reálnější, než bylo tehdá. Zdaleka ne všechny země se před ostatním světem zavřely. A sehnat negativní test na COVID je mnohanásobně snazší (v případě, že nejste pozitivní) než získat tenkrát výjezdní doložku (v případě, že nejste komouš).

I přes všechny současné zákazy a nařízení vás snad potěší malá návnada na Horní Rakousko. Rakušané nám sice do cestování hodili 3. listopadu vidle, když se pohroužili do totálního lockdownu, ale však oni ho jednou zruší. Plánováním výprav na jaro si zatím můžete zpříjemnit ponurou zimu. Zkrátka, budete se mít na co těšit. Způsob cestování naší rodiny navíc nabízí tak asociální řešení, že by nás za něj pochválil i samotný plukovním Prymula. Nocleh na opuštěném parkovišti ve vlastním voze, vlastní strava, vlastní společnost jedné rodiny. Přesto, nebo možná právě proto, to bylo báječné!

Vyhlídka Bannholzmauer

Ale konečně k věci – do městečka Windischgarsten jsme se prokousali za necelých pět hodin jízdy a „ubytovali“ se po zdolání úzkých serpentin na parkovišti (mapa) kousek od vyhlídkové věže Wurbauerkogel. Parkování je zdarma a podle všech recenzí i dle vlastní zkušenosti tu můžete bez obav přenocovat.

Protože s sebou máme našeho čtyřletého syna, nechystáme se na žádné náročné tůry, čekají nás jen krátké výlety po krásách, které Horní Rakousko nabízí. Odpolední procházkou jsme došli k nedaleké vyhlídce Bannholzmauer (mapa), která je zvláštní zejména tím, že se k ní jde celou cestu z kopce. Vysvětlit čtyřletému dítěti, že jdeme na kopec, i když jdeme dolů, mi dalo zabrat. Myslím, že zlehka pochyboval o mé svéprávnosti, i když zatím vůbec netuší, co slovo svéprávnost znamená. Překvapením pro nás oba bylo, že jsme skutečně došli na vrchol s hezkým výhledem do údolí a s několika ferratovými cestami.

Zábava pro všechny – Wurbuerkogel

V podvečer jsme zamířili k vyhlídkové věži Wurbuerkogel, kde si na své přijde každý, od lenocha bažícího po dobrém jídle, po drsňáka, který se pustí střemhlav dolů místním bikeparkem. Na vrchol je možné se z městečka Windischgarsten dostat i lanovkou, která je jak vystřižená z Homolkových. V přetechnizovaném Rakousku působí jednomístná sedačková lanovka lehce nepatřičně, leč romanticky. Nahoře je kromě vyhlídkové věže možné využít areál lukostřelby, jeden a půl kilometru dlouhou letní sáňkařskou dráhu nebo kratší, ale o to rychlejší alpskou dráhu. Vybere si opravdu každý. Ověřit si otevírací dobu a ceny můžete tady.

Na prázdném parkovišti nás večer čekal už jen výhled na sluncem ozářené hory, karty, dobré víno a náš skotačící syn, který ne a ne usnout!

Soutěska Dr. Vogelgesang

Dalším výborným typem pro výlet s capartama je nejdelší soutěska, kterou se Horní Rakousko pyšní – Dr. Vogelgesang. Najdete ji u městečka Spital am Pyhrn jen zhruba 10km od Windischgarstenu. Soutěska nabízí příjemný chládek a víc než 500 dřevěných schodů, které se proplétají úzkou skalní roklí nad bublajícím potokem.

Jeden a půl kilometru dlouhá rokle je jednosměrná a zákeřní Rakušané si pro její zdolání zvolili samozřejmě směr vzhůru. Ale hravě to zvládl i náš Venda, který byl natolik ohromený padající vodou a proplétáním se úzkou soutěskou, že úplně zapomněl na bolest nohou. Běžně ho totiž sužuje už po zdolání prvních deseti schodů. Bez obav sem vezměte i své ratolesti, bude vás to bavit všechny!

Další mé nevšední zážitky z cest najdete na Spolucestou.cz