Židovský humor XXVI.

Další porce vtipů, pro jistotu publikovaná ještě před pátečním večerem. Příjemnou zábavu

– Izáku, až se vezmeme, budu s tebou sdílet všechny tvé obavy a starosti …     Ale, Sárinko, já nemám žádné obavy ani starosti!                                                       – Říkám, až se vezmeme.

Žid přijel večer do hotelu. Dostal dvoulůžkový pokoj, v němž, jak se ukázalo, stojí jiný Žid pohroužen do modlitby. „Mohu obsadit druhé lůžko?“ táže se modlícího souvěrce.                                                                                   Ten pokývl hlavou.                                                                                                      „Nebude vám vadit, když se vrátím pozdě?“ Modlící se Žid zavrtěl hlavou.„A měl byste něco proti tomu, kdybych si přivedl nějaké děvče?“                        Modlící se Žid zvedl dva prsty.

,, Chci se rozvést.“                                                                                                                      ,, Sáro, vždyť tvůj Mojše je nejlepším a nejštědřejším člověkem co znám. Co se stalo?“                                                                                                                                          ,, Když skončilo to koronavirové šílenství, tak jsem se objednala na kosmetiku a chtěla jsem od něj 100 dolarů..                                                                   ,, Neříkej že ti je nedal!“                                                                                                         ,, Podíval se na mně a dal mi tisícovku..“

Všichni obviňují Židy ze zabití Krista, Židé se to snaží obviňovat  Římany, jen já jsem jeden z mála, kdo věří, že to byli černoši.

„Nemůžu uvěřit tomu, že jsi byl v bordelu za děvkama,“ křičela Sára na manžela. „Opravdu jsi mě zklamal!“                                                                            „Nemůžeš svaloval vinu jen na mne,“ nedal se Kohn. „S tebou to nikdy takové nebylo.“                                                                                                                              „No, to je ale tvoje vlastní vina,“ odpověděla Sára. „Nikdy jsi neřekl, že bys byl ochoten za to zaplatit!“

Lord Rothschild a Sir Wolfsohn se sejdou v City a hovoří o tom nejdůležitějším. A oba zjistí, že již drahnou dobu nenavštívili prodejce Rolls Royce za účelem koupě nejnovějšího modelu. Není důvod návštěvu déle odkládat. V salónu RR oba zahoří obdivem k nejnovějšímu modelu Rolls Royce Extasy v bleděmodré s interiérem v daňčí kůži. Oba chtějí koupit tento model, ale ouha – v salónu je jediný exemplář. Majitel se omlouvá, kdyby pánové chvíli posečkali, v mžiku tu bude i druhý, naprosto stejný vůz. Lord Rothschild i Sir Wolfsohn souhlasí a tak jsou do kafetérie, posedí tam a za chvíli jsou zpátky a už tam na ně čekají dva úplně stejně bleděmodré Rolls Royce Extasy s interiérem v daňčí kůži. Nic nebrání uzavřít koupi.  Lord Rothschild vytáhne šekovou knížku, ale než ji stačí otevřít, sir Wolfsohn rezolutně praví: „O tom nechci ani slyšet. Teď je to na mně. Vy jste platil kafe.“

Rabinovič umírá a všechno bohatství odkazuje synům. Nicméně jak? Línému lajdákovi a nenapravitelnému opilci Izjovi nechá peníze, dům, pole, zlato, akcie…, zatímco pracovitému slušňákovi Fimovi všehovšudy hospodu.           „Prosím tě co to je za nápady? kárá ho Roza ještě na smrtelné posteli. Vždyť Izja všechno do roka prochlastá!                                                                                         “ Nu, a kde? Ve městě je, pokud vím, jediná hospoda!

,, Mojše včera jsem viděl tvoji Sáru v divadle, kde celou dobu kašlala a kychala. Všicni se dívali jenom na ni. Ona má koronavirus?“                                 ,, Ale vůbec, jenom měla nové šaty..“

Goldberg: „Poslyš, Sára, ty se mi v těch nových brýlích ale vůbec nelíbíš.“     Sára: „Ale já nemám žádné nové brýle!“                                                         Goldberg: „Ale já jo!“

Na večírku se spolu baví lékař dr. Braun a právník dr. Goldstein. Jejich konverzace je neustále přerušována lidmi, kteří popisují své neduhy a žádají lékaře o radu. Po hodině se podrážděný lékař zeptá právníka:                Jak to děláte, že po vás lidé nechtějí právní rady, když nejste v kanceláři?“ „To se rychle odnaučí, jednou jim poradím a druhý den jim pošlu účet.“ Druhý den sedí dr. Braun ve své ordinaci zvažuje, jestli to má také zkusit, když mu sestra přinese dopis od doktora Goldsteina. Otevře jej a najde v něm účet za právní rady.

MUDr. Finkelstein jde na pohřeb jednoho ze svých pacientů. Náhle na hřbitově slyší, že někdo volá jeho jméno: „Doktore Finkelsteine, doktore Finkelsteine…!“                                                                                                                   Udiveně se dívá kolem sebe a zdá se mu, že tlumený zvuk vychází z jednoho čerstvého hrobu. Přečte si nápis na hrobě a vidí, že i tam leží jeden z jeho dřívějších pacientů, který zemřel před pár týdny. A znovu slyší: „Doktore Finkelsteine!“                                                                                                                      Zmateně se zeptá: Co, kdo…?“                                                                                          Tlumený hlas z hloubky volá: „Doktorleben, nemáte nějaký prostředek proti červům?“

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články