Kristovský impuls aneb co dovede jedno vánoční přání
Nastává čas, kdy k nám proudí přání od našich blízkých či přátel a známých. Přání psaná od srdce či jen ze zvyku, protože jsou přeci vánoce. Ty letošní jsou pro mě něčím krásnějším a může za to právě jedno z přání, o kterém tu povím více, protože…
Před lety jsem procházela duchovním hledáním, které doprovázela má záliba ve fotografování. To mi bystřilo smysly, začala jsem více vnímat i to neviditelné, jen tušené, byla to dobrodružná cesta, ze které čerpám dodnes. Hledala jsem různá vysvětlení o původu světa a našich životů.
A přitom nacházela podobné jedince, jak už to tak bývá, že nás lidi spojí nějaký osobní zájem či záliba. Zveřejňovala jsem své fotografie na netu i oficiálních výstavách a tak jsem potkávala nejen virtuálně, ale semtam i osobně různé zvláštní lidi. S určitými talenty, vizemi, přáními. Projevenou kreativitou.
Jedním z nich byl i člověk, který psal stránky zvané Andělé andělům, seznámili jsme se díky společnému publikování na webu Cesty duší. Obojí už není, autoři se posunuli někam dál. A právě díky vánočnímu přání „andělského“ autora, který je v reálu obyčejným člověkem z masa a kostí, jen citlivějším, než je většina populace, jsem dostala až přímo kristovský impuls. Ten mě teď nad ránem vede k tomuto ťukání o osobní duchovní zkušenosti, která je nádherná a přeji ji zažít každému.
Dovedu být přitom i hodně racionální, vyrůstala jsem v ateismu, ale pak jsem zažila tak krásné vnitřní prožitky, které souvisejí s něčím neviditelným, a vlastně už jen záleží na typu naší víry, jak tyto stavy pojmenujeme. Neměla jsem konkrétní vidění, a ani jsem neslyšela nějaké hlasy, ale vnímala to posvátné celým tělem a duší. Takže žádná schíza.
Najednou mám chuť se odmlčet, protože je to asi nesdělitelné… ale z úcty ke čtenářům a určité zodpovědnosti, když dostaneš dar, tak jej máš poslat dál, pokračuji v psaní. Jak to bylo s tím vánočním přáním.
Poslal mi je mailem onen andělský autor. Když jsem uviděla jeho tvář na profilové fotografii, která vyzařuje božský klid, tak mě zajímalo, jak se dnes odvíjí jeho životní příběh. Když už nepíše ony webové stránky, tak kam jej osud zavál. A on mi odpověděl, že žije v chatě u řeky, poslal mi i krásné pohlednice, které sám tvoří, a zaznamenává tak svou radost z božího stvoření. Píše teď stránky, které mají v podtitulu Pokoj Vám a v adrese Boží vůle. Začetla jsem se a zamyslela… na chvíli se ve mě ozval i takový řekněme pochybovač, chtěla jsem se autora stránek zeptat, zda není snad až náboženským fanatikem. Nestačila jsem to ale učinit, protože se mi v životě najednou odehrálo několik důležitých osobních změn, pro které nazrál čas, a za které jsem moc vděčná. A pak mi došlo, že to vše může mít souvislost. Ony nyní už božské stránky a vzkazy z nich, mé předchozí duchovní zkušenosti, právě ty osobní, které zažiješ na vlastní kůži, a pak už ani nepochybuješ, že je to reálné.
Když ti jeden novodobý evangelista popřeje pokoj, a ani už nereaguje na tvá další slova, protože už se nejspíš věnuje jiným lidem, kteří ho potřebují. A ty se cítíš obohacen v tom pravém slova smyslu, jde tu o boha, slyšíte to? Obohacuje nás svými impulsy, které se k nám dostanou ve chvíli, kdy obrazně řečeno otevřeme svá srdce.
Jako ilustrační foto k tomuto mému vánočnímu vyprávění přikládám fotografii betlému z Krušnohoří, který jsem před pár dny dostala jako dárek od jednoho skvělého člověka, přítele. Pokoj i Vám, milí přátelé.
Milá Vlasto, přeji krásný a pohodový čas. A chci poděkovat za Vaši snahu šířit informace o Blogosféře.
Děkuji, to byl spontánní nápad, když se mě redaktor Kulturních novin zeptal, jaký mám kulturní zážitek, tak mě napadlo právě toto. Že tu fungujeme v kultivovaném prostředí a přibývá nás… takže záměr se daří. K tomu můžu je pogratulovat tvůrcům této platformy, a občas přispět nějakým autorským textem.