Židovský humor XXXI.
Načínáme druhou třicítku vtipů národa, který je znám tím, že si umí dělat tu největší legraci ze sebe. A my Češi jsme na tom podobně.
Svatební oznámení od židovské maminky:
„Milí přátelé, bohužel vás musím pozvat na svatbu mého skvělého syna lékaře a nějaké žebračky, jejíž jméno si nepamatuji. Tato největší katastrofa v dějinách naší rodiny se koná v neděli 8. září od 9. hod“.
Drahý synu a osobo, co sis ho vzala,
Doufám, že se máte dobře. O mne si, prosím, nedělejte starosti. Na to, že se mi špatně dýchá a nemohu jíst, jsem v pořádku. Hlavně, že máte hezkou dovolenou, tisíce kilometrů od vaší churavé matky. Přikládám do dopisu posledních deset liber, co mi zbylo a doufám, že koupíte něco mým vnoučatům. Bůh ví, že jejich matka jim nikdy nic nekoupí. Na fotografii vypadají tak hubeně, chudáčci moji.
Děkuji moc za kytici k narozeninám, drahý chlapče. Dala jsem si ji do mrazáku, aby mi vydržela čerstvá na hrob. Což mi připomíná – minulý týden jsme pohřbili babičku. Vím, že zemřela před mnoha lety, ale já jsem toužila po hezkém pohřbu, tak jsme ji s tetou Minnie vykopaly a zařídily znovu celý obřad. Pozvala bych vás, ale ta žena, s níž žiješ, by ti určitě nedovolila přijet. Vsadím se, že ani nikdy nezhlédla videokazetu s mojí operací hemoroidů, že?
Nu, synku, teď se pokusím doplazit do postele. O hůlku jsem přišla minulý týden, jak jsem se bránila výrostkům ze sousedství, když mě přepadli. Na zimu jsem si už zvykla, jak mi domácí vypnul topení a jsem vděčná za promrzlou postel, protože chlad otupuje bolest mého chatrného těla. Už ti vůbec nevyčítám, že mi neposíláš peníze, když je potřebuješ víc na ty drahé každoroční dovolené s rodinou. Polib za mne moje drahá vnoučátka a vyřiď moje pozdravy té kdo-ví-jak-se-jmenuje, která tě odtrhla svými slizkými chapadly od mých prsou.
s láskou, máma
„Poslechnou Roubíček jejich žena je nemocná?“ „Jak na to přišli, Laube?“ „No že je u nich ob den doktor.“ „A proč by ausgerechnet musela bejt nemocná? U nich je každej den hasič a ptám se jich, jestli u nich hoří?“
Izák byl věčný smíšek a miloval kanadské vtipy. Proto asi dal svému synovi jméno Jehova, aby se mohl na svatbě vysmát jeho svědkovi.
Pacientka říká doktoru Silbersteinovi:
„Pane doktore, pamatujete si, co jste mi poradil na moje deprese?“
„Samozřejmě, předepsal jsem vám sex.“
„A mohl byste teď mému manželovi vysvětlit, že nejsem kurva, ale že se léčím?“
Židovský chlapec z Oděsy se rozhodl oženit s dívkou z Jakutska. Rodiče se zhrozili, ale nedalo se nic dělat, museli uspořádat svatbu.
Při svatební hostině je u stolu hrobové ticho. Otec nevěsty vstane a řekne, že celý život pásl soby, našetřil sto tisíc dolarů a peníze věnuje mladým. Pak povstane matka nevěsty a řekne, že celý svůj život šila z jeleních kůží kabáty, našetřila padesát tisíc dolarů a také je dá mladým, ať žijí šťastně.
„Víš, že ta dívka nevypadá zle?“ zašeptá matka ženicha manželovi. „A můžeme tvrdit, že je to Japonka.
Když se zavřely dveře a přeplněný výtah se vydal do přízemí, Rivka si všimla, že si Mojše mlsně prohlíží dívenku v krátké sukýnce. Vůbec z ní nemohl spustit oči. Když výtah zastavil v přízemí a dveře se začaly otevírat, dívka se náhle otočila k Mojšemu, vlepila mu pohlavek a řekla nahlas:
„Co si to dovolujete? To vás naučí, štípat mě do zadku!“
Zkoprnělý Mojše neřekl ani slovo, a ani Rivka to nekomentovala, když se vydali přes parkoviště ke svému autu. Když nastoupili do vozu, Mojše se otočil k Rivce a řekl:
„Drahá, ani jsem se té dívky nedotkl.“
„Já vím,“ řekla Rivka s úsměvem. „To jsem byla já!“
Rabín potká manželský pár a ptá se jich, kolik mají dětí.
Rivka mu odvětí: Bohužel, zatím nám Pán žádným nepožehnal! “
Rabín tedy říká: Dovolte mi tedy, abych zapsal vaše jména na lísteček a vložil ho do zdi nářků a vyprosil tak pro vás požehnání.
O pět let později potká Rivku znovu a ptá se jí, jak se má její rodina?
Děkuji rabi, dobře, říká: Pán nám požehnal, máme 10 dětí, dvakrát se nám narodila dvojčata a dvakrát trojčata.
Ale to je fantastické říká rabín, velmi bych rád poblahopřál i vašemu manželovi. Kde je?
Je v Izraeli, odvětí Rivka.
A co tam dělá? ptá se rabín.
Hledá ten lísteček, který jste vložil do zdi nářků!!
Notář oznamuje paní Steinové, že její zesnulý muž zanechal závěť. „Závěť?“ diví se Steinová. „Ten nebich nechal závěť? Chci ji vidět!“ Notář tedy závěť rozlepí a začne číst: „Moje první vůle…“
Je horký letní den a rabín Landau kráčí se svými žáky na pláž v Miami Beach, když potkají krásnou mladou dívku v plavkách. Rabín Landau okamžitě upozorňuje:
„Nedívejte se, chlapci, odvracejte zrak.“
Jak se blíží k pláži, prochází kolem nich stále více dívek v plavkách a pokaždé rabín Landau řekne svým žákům:
„Nedívejte se, odvracejte oči.“
Pak najednou procházejí kolem nádherné dívky s dokonalou postavou v těch nejtitěrnějších bikinách. Rabín z ní nedokáže odtrhnout oči. Žáci jsou velmi zmateni a tak se ptají:
„Rabbi, stále jste nám říkal, abychom se nedívali na dívky v plavkách, ale když jsme potkali dívku v bikinách, díval jste na ni a ani jste nám neřekl, abychom se na ni nedívali. Jak to? Jsme zmateni. Můžeme se dívat se na dívky nebo ne?“
„To záleží na té dívce, chlapci moji,“ odpoví rabín Landau s úsměvem. „Tahle dívka byla 100% košer, protože milchedik (ukazuje na její horní část bikin) je velmi zřetelně oddělena od fleishedik (ukazuje na její spodní část bikin).“
Tak – shavua tov.
Ďakujem, Tomáš, židovský humor naozaj nesklame ani v tejto dobe, zdieľam,kde môžem, pekný víkend prajem…