Cyberpunk 2077: hra desetiletí

Cyberpunk 2077 byla nejočekávanější hrou roku 2020. Přestože hned po svém několikrát odloženém vydání spustila mezi hráčskou komunitou velmi rozporuplné reakce, bez nadsázky lze říci, že se jedná o nejvýznamnější hru roku a dost možná i desetiletí. Článek obsahuje těžké spoilery.

Rozhořčení hráčů bylo téměř výhradně reakcí na množství bugů, tedy technických a grafických chyb, které v extrémních případech činí titul nehratelným. Jak později vyšlo najevo, polské studio CD Projekt Red se při vývoji zaměřovalo spíše na konzole páté generace, které ještě ve volném prodeji nejsou, a opomnělo kontrolovat kvalitu hratelnosti na konzolích starší generace. Po osmi letech vývoje (!) se jedná o těžko odpustitelný nedostatek.

Rozhořčení tedy plynulo především od hráčů se základními verzemi konzolí PlayStation 4 a Xbox, zatímco majitelé kvalitních herních počítačů (které jsou nejdražším hardwarem, který lze pro hraní videoher pořídit), zaznamenali jen méně závažné bugy, které studio brzy opravilo rychlými aktualizacemi. Já jsem hrála Cyberpunk na PlayStationu Pro, který je výkonnější než základní verze, takže mi hratelnost připadala v pořádku, a kromě toho jsem také ke studiu CD Projekt Red spíše nekritická. Pokud se vážení čtenáři Blogosféry dostali až na konec tohoto odstavce v naději, že si přečtou objektivní recenzi videohry, pak vám mohu jedině doporučit jiné zdroje. Cyberpunk 2077 je podle mě naprosto fantastický.

Téměř celý děj Cyberpunku 2077 se odehrává v roce 2077. V Night City, městě v Severní Karolíně, které je jedním z posledních svobodných míst na planetě zmítané klimatickými změnami a politickou nestabilitou. Daň, kterou obyvatelé NC za tuto svobodu platí, je extrémní kriminalita a chaos. Hrdina příběhu se stručným jménem V., jehož vzhled a pohlaví hráč vybere na začátku hry, se vlivem osudu dostává do nezáviděníhodné situace: do jeho vědomí je nahrána a pevně vepsána osobnost rockové legendy Johnnyho Silverhanda, která byla před více než padesáti lety digitálně uložena. Pro V začíná závod s časem, ve kterém se buď Silverhandovy projekce zbaví, nebo kompletně ztratí vliv nad svým vlastním tělem.

Johnny Silverhand, dvojnásobná ikona

A zde se dostáváme k prvnímu zásadnímu důvodu, proč byl Cyberpunk 2077 nejočekávanější událostí herního světa: Johnny Silverhand, legenda, je ve hře zvárněn skutečnou legendou: hercem Keanu Reevesem.Keanu Reeves je v současné popkultuře vnímán asi jako vtělení Spasitele. Pro svou laskavost a velkorysost je jedním z nejoblíbenějších hollywoodských herců minimálně mezi jinak velmi heterogenní hráčskou komunitou. Po zveřejnění videa z herního veletrhu E3, na kterém sám Keanu ohlašuje datum vydání hry, se nějakou dobu nemluvilo o ničem jiném. Jeden z fanoušků přítomných v sále, celý bez sebe, vykřikl na Reevese: „You’re breathtaking!“ („Jsi dechberoucí!“) a Reeves reagoval pobaveným smíchem a spontánním: „YOU’RE breathtaking!“).

Johnny Silverhand je v každém případě morálně rozporuplnou postavou: kromě toho, že je sobeckou rockovou legendou, je také teroristou, který se pro vyšší ideály v boji proti korporacím neštítil obětovat životy civilistů.

Bůh žehnej tělesným implantátům

Budoucnost vykreslená v Cyberpunku 2077 je kromě oligopolu několika megakorporací specifická především fenoménem umělých implantátů, které si z mnoha různých důvodů nechávají obyvatelé integrovat do těla. Některé zvyšují výkonnost, některé tělu přináší smrtící bojové funkce, jiné slouží jako výpočetní technika vestavěná do mozku. Chudí občané kupují (často poruchové) necertifikované implantáty z černého trhu, boháči si můžou dovolit to nejlepší. I V jako postava může využít řady implantátů, které obohacují bojovou dynamiku. Mezi nejefektnější implantáty patří kudlančí čepele, které se před bojem vysunují z vnější strany předloktí a jsou… inu, děsivé.

Příběh a postavy

Jako většina RPG her má i Cyberpunk hlavní dějovou linku a pak mnoho vedlejších příběhů a mikropříběhů. Je to přesně ta část, kvůli které mě hraní her nejvíc baví – prozkoumávat fantastický umělý svět, který někdo jiný vymyslel, a ve kterém je více detailů, než je jeden člověk schopný zaregistrovat. V Night City se tak jako V. setkáte s nomády, kteří svůj život žijí mimo město jako obchodující kočovníci a kteří potřebují vaši pomoc s převozem kradeného vybavení, s prostitutkou, která má pro vás zvláštní úkol, s mnichem, který po vás nechce vůbec nic, jen vám ukázat kouzlo meditace, s čestným policistou Riverem, který se nechce smířit s korupcí na nejvyšších místech policie Night City (a se kterým, je-li libo, můžete navázat intimní vztah). Jak stoupáte výš a výš po společenském žebříčku Night City, setkáváte se s čím dál důležitějšími postavami městské smetánky (a podzemí). A pokud děláte svou práci dobře, získáváte postupně status legendy. Ale status v Night City nikdy není zadarmo.

Skvělá dějová linka je ta, která sleduje osud Panam, nomádské rebelky. Panam nejprve pomůže vám ve vaší misi a je na vás, jestli jí potom pomůžete v její snaze víc se prosadit ve svém klanu. Ukrást bojové vznášedlo vojenské korporace Militech není snadné, ale pokud to uděláte, v budoucnosti vám s ním bude moci Panam a její klan přijít na pomoc, až to bude V. nejvíc potřebovat. V Cyberpunk 2077 může sebemenší rozhodnutí ovlivnit děj i konec celé hry. Volby, které uděláte, se mohou později vrátit jako bumerang.

Strhující byl příběh policisty Rivera Warda, který nejprve bojuje proti korupci mezi vysokými policejními úředníky a později se snaží najít svého synovce, kterého unesl nebezpečný psychopat. Jestli jsem to nenapsala dřív, teď už určitě musí být jasné, že Cyberpunk 2077 rozhodně není hra pro děti. Hratelná je od osmnácti let (což je nejspíš dáno především tím, že je sexuálně explicitní), a po dějové lince Rivera Warda mi to ani nepřijde příliš nadsazené. Američany obecně pohoršuje sex, zatímco Evropany násilí. S Riverem si užijete oboje. I když se Cyberpunk 2077 pacifisticky hrát nedá, existují způsoby, jak nepřátele likvidovat trochu sofistikovaněji.

Zbraně, auta a hackování

Herní studio množství variant zbraní ani aut ve hře rozhodně nepodcenilo. V. má na výběr mnoho typů zbraní pro každou příležitost – jak střelných, tak kontaktních – a s trochou snahy je schopný si je sám vyrobit a dál vylepšit. Stejně tak máte ve hře možnost si vybrat, s čím budete jezdit. Na cestování po městě se skvěle hodí motorky, ale jestli na to máte, můžete si pořídit i nádherný Aerondight Guinevere.

Střílení z kulometu je skvělé odreagování po dlouhém dnu v práci, ale můj styl to tak docela není. Proto jsem uvítala možnost zneškodňovat nepřátele na dálku pomocí rychlého hackování, které je možné právě proto, že v podstatě všichni mají v těle vestavěný nějaký hardware. Tyhle útoky nepřátele zpravidla nezabíjí a jsou čisté a rychlé. Specializaci pro svou postavu vybíráte postupně podle způsobu vaší hry. Někomu nejvíc vyhovuje kontaktní boj, někdo se specializuje na tiché plížení a útok ze zálohy.

Hořkosladké konce

Následují spoilery – pokud plánujete Cyberpunk 2077 někdy v budoucnosti hrát, (nebo hrát znovu), nekažte si to. 

V takových hrách, jako je Cyberpunk 2077, je logické očekávat, že konec vašeho příběhu bude záviset na rozhodnutích, které učiníte během hry. Chtěla jsem dosáhnout co nejlepšího konce, aniž bych předtím četla reportáže ze hry; doufala jsem, že když budu činit etická rozhodnutí a brát ohled na ostatní postavy, dočkám se vykoupení pro svou V.

V Night City ale nic takového jako dobré konce neexistuje. Ve finále své cesty i v těch lepších případech budete řešit skličující dilema: V. a Silverhandův konstrukt mohou být odděleni, ale proces přepisu jeho vědomí do původního nostiele pokročil příliš daleko. V. každopádně nezbývá déle než půl roku života, spíš méně. Může se vrátit zpět do Night City jako legenda, která porazila zločinnou korporaci Arasaka, své vítězství si však nebude užívat příliš dlouho. Nebo může V. nechat Silverhanda převzít kontrolu nad svým tělem, neboť vzájemná kompatibilta je nyní na jeho straně, nechat ho žít možná relativně dlouhý život v novém těle, tím se ale odsoudí k okamžitému zániku a jeho vědomí se integruje do již existující umělé inteligence, konceptu tak neuchopitelného, že jeho skutečnému významu se můžeme pouze domýšlet.

Samotná hra se zklamaným hráčům, kteří doufali v možnost zachování statu quo (V. a Silverhand se nějakým způsobem dostanou do stavu trvalé kooperace a oba budou schopní dlouhodobě fungovat v jediném těle), vysmívá na konci, v jejich společném dialogu v kyberprostoru s mocnou umělou inteligencí zvanou Alt Cunningham:
Alt Cunningham: „Jak jsem řekla, Johnny si může nechat tělo, zůstat v něm, a ty půjdeš se mnou.“
V.: „Asi jsem doufala, nevím… v lepší konec… pro všechny zúčastněné.“
Johnny: „Tady? Pro lidi, jako jsme my? Na to jsme ve špatném městě. A špatní lidé.“

Komu záleží na tom, jak osud jeho V. dopadne, tak může být rád, že jeho postava nespáchá sebevraždu ještě dřív, než se do kyberprostoru dostane (což je také jeden z možných konců).

Proč je Cyberpunk 2077 tak úžasný

I přes trochu pochmurné konce si v Cyberpunku 2077 si každý najde to svoje. Je jen na hráči, do jaké hloubky se rozhodne jít. Jako všechny dobré hry může být Cyberpunk vítaným rozptýlením, rozsáhlým příběhem nebo příležitostí k reflexi světa, ve kterém žijeme teď. Je snadné Cyberpunk chápat jako kritiku kapitalismu, ve kterém absolutně deregulovaný volný trh přináší užitek jenom hornímu procentu, nebo nářek nad odosobněním, které nám přináší moderní technologie a umělá inteligence. Takové poznání není bez ironie: příběh V. je strhující právě proto, že ho přináší moderní konzole. Člověk je vtažen do světa, který okamžitě přijímá za vlastní.

Nejvýznamnějším prvkem ve hře však stále zůstává postava Johnnyho Silverhanda. Poselství, které si Johnny z příběhu odnáší, a které si můžeme vzít i my, je, že pokud se v životě dopustíme chyb, a dostaneme možnost je napravit, musíme tuto příležitost využít. Někdy je k nám osud tak laskavý, že můžeme ty samé věci udělat znovu a lépe. A tato naděje zřejmě platí nejen v roce 2021, ale také o šestapadesát let později.

Konečné hodnocení

Cyberpunku dávám 9/10. A to jenom proto, že 10/10 může mít jedině Zaklínač III., předchozí herní titul polského studia CD Projekt Red. A jestli to někdo dočetl až sem, a bude mít zájem, příště vysvětlím proč.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články