Co se stalo, než vyhodil(i) Adama a Evičku z ráje?

Ta hmota se tak hezky modeluje. Můžu si s ní udělat, co budu chtít. Zavolám si na pomoc pekelníka, on ví, jak to má správně vypadat. Celé to na něm nechat nemůžu. On by to jistě přehnal. 🙂

Rozhovor mezi „nejvyšším“ a „nejvyšším“ :)) Pochopíte!

„Oči? Hnědé…“

Ne, to nestačí, co mi o nich řekneš víc?

„Hluboká hněď, vykonturovaná černými řasami. Upřený pohled, většinou veselý, šťastný. Při úsměvu drobné vrásky kolem.“

Ano, ty vrásky se mi moc líbí.

„Jsou zvědavé a bystré. Oči jsou okna do duše a tyhle říkají vše. Nic netají, jsou upřímné a tiché. Září.“

A co když jsou smutné?

„Tři vrásky uprostřed čela, zkrabacené obočí. Oči? Vlhnou. Jsou zalité tím slaným zvláštním smutkem. Když už to nejde, pomalu se koulí jedna kapka za druhou. Nechtěj je vidět smutné, trhalo by ti to srdce.“

Na můj vkus moc vlídný pohled. Jaké má vlasy?

„Na vlasech se asi nedomluvíme. Já preferuji krátký, praktický střih.“

Cože? Krátký? Nee, sakra musí je mít až do pasu!

„Bude to všude překážet…“

Nemáš představu, proč jsou dlouhé vlasy tak strašně důležité! No tak, prodluž jí je!

„Tak jen trochu.“

Ještě! Pane Bože! To nestačí! Ještě! hm… dal bych to ještě o kousek. Ty šetřílku!

„…“

Co rty?

„Rtíky? Nejsou rudé, jsou růžovo-červené. Jsou drobné…, ale co ony umí! Když se na tebe usmějí… ach to je krása. Opravdu krásný pohled na rozevřené rty, na malé bílé zoubky a kousky horních dásní.“

Úsměv……..? Chci ho vidět…

„…“

Hezké, moc hezké. Číší z toho přátelství, radost a láska. Opravdu moc hezký pohled.

„Krk. Štíhlý delší. Jen jeden přívěšek. Srdce, jak jinak.“

Krček. Pohladím ho hřbetem ruky a pak … Můžem se vrhnout na prsa?

„Vrhnout? ne!“

Dobře, můžeme teď přejít k tomu nejkrásnějšímu?

„Prsa? No prsa jsou… moc krásná. Jsou stydlivá, vždy, když je odhalí, posypou se husí kůží. Bradavky ztuhnou a prsa mají tendenci přivolat dlaně, aby se schovala.“

Chtějí se schovávat? Proč, když jsou krásná? Ukaž!

„…“

Sakra! Pane jo! Kruci! Hm! Nemám slov. Chtěl bych je schovat do mých dlaní. Potěžkat, pochovat a darovat jim nejeden polibek. Radši to schovej, můj mozek přestává myslet. 🙂

„Schovat? Kam?“

Vymysli něco. Takhle tady nemůže chodit.

„Co tohle?“

Krucinál, co to je?

„Říká se tomu push-up. Nejnovější podprsenka. Pro zvednutí prsou.“

Zvednutí? K čemu?

„Aha, ano vlastně, je to úplně zbytečné v jejím případě.“

Ale zase, takové svlékání. Hm… teda já bych jí svlíkal. To je hrozný, co ta se mnou dělá.

Rozdýchám to.

Co tam máš dál? Co třeba nohy? Jsou nějaké?

„Nohy jsou.“

Jaké? Dychtím si je představit.

„Nohy jsou dlouhé a štíhlé. Lehce vybočený palec.“

Prstíky lakované tmavou černí?

„Ne!“

Proč né? Ano! Tak ne!

Co kotníky?

„Jemné a úzké. Moc hezké!“

Lýtka?

„Svalnatá. Dost toho nachodí. Hladká pevná lýtka, která přechází nahoře v překrásná stehna.“

Už jsme u stehen? Chtěl bych dlaní osahat lýtka a zkušeně se přesouvat nahoru ke stehnům… Můžu se podívat?

„Alespoň to přede mnou neříkej! …“

Jéžíš!!! Tfuj! Pardon! Moc nebezpečné nohy! To je přesně podle mého gusta.

A botičky? Budou na vysokém podpatku? Páskové?

„Nech toho. Bude přece bosa. Na co boty v Ráji? Líbí?“

Moc!

Jak je to se zadečkem? Záda?

„Na zádech je prohlubeň, která drží celé tělo vzpřímené. Dole, kde se tělo půlí, tam jsou dva perfektní důlečky.“

Ano, ty důlky jsou velmi důležité. Ďábelské dolíčky… Prsty po prohlubni až k těm dolíčkům. A?

„?“

Co to rozpůlení?

„Ach tak, půlky? No, zadek. Kulatý a silný, větší než tvoje dlaň. Je to tak správně?“

Velmi správně!

A co je tohle? Je to zajímavé. Hodně zajímavé. Vrrr… Tohle bych mohl zubama sundávat. Pomalu pomaloučku…

„To jsou tanga.“

Něco do tanečních? Aha, kalhotky?! Kdyby se mi v nich vrtěla před obličejem… Ale přece jen, neměla by být v Ráji nahá?

„Takže dolů s tím.“

Ano, ano.

A co vpředu?

„Vpředu, ti něco chybí?“

Myslím, že by tam mělo být něco…, něco, co žádného muže nenechá v klidu. Něco jako jeskyňka slasti, míru, klidu a vzrušení.

„Třeba taková?“

ProBoha! Tedy ProTebe, promiň. Dokonalé.

***

ehm ehm… Tohle chceš dát Adamovi? To nedopadne dobře.

„Neboj, Adam je zodpovědný a rozumný. (Homo sapiens, přece!)“

Když myslíš?

***

Lucius se radši ztratil, ještě než Bůh vdechl téhle ženě život.. Eva byla přesně podle jeho gusta, ještě by mohl něco provést.

***
Kdyby tak věděli, že tím co vyrobí, způsobí v Ráji chaos……. 🙂

 

Loading

Subscribe
Upozornit na
guest

4 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Brigita Tóthová
3 let před

Juuuu…hezké, hladivé a objasňující:-) Měj se krásně drahulko.

Tomáš Vodvářka
Admin
3 let před

Takže je vše jasné. Světový chaos vznikl z……

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial