Haló, paní Boženo, tady univerzita

Můj první telefonický hovor se studijním oddělením pedagogické fakulty, potřebuji řešit cosi v elektronické příhlášce. Poradí mi, a tak následuje tisk, podpis dokumentu a ještě zajít na poštu s doporučeným psaním. Cinkne mi pak oznámení SMS, že zásilka je doručena.

Univerzita nese název lékaře, vědce, básníka a filozofa Jana Evangelisty Purkyně. Zrovna se dívám na TV film Horoucí srdce z r. 1962 o Boženě Němcové. A tady „naše paní“ spisovatelka vede rozhovor s přítelem lékařem právě o poznatcích onoho vědce. To je ale synchronicita.

Bádání o duši a o lidském osudu, to zaznívá z filmu, kde Božena kráčí místy, kde je hodně bídy a trápení. A pak už salón plný intelektuálních debat a vlasteneckých idejí.

Horoucí srdce jsem si pustila pro porovnání, jak život spisovatelčin vnímali předchozí televizní či filmoví tvůrci. Než jsme mohli vidět Boženu v podání současném, kde byl zvýrazněn feminismus této ženy a její nespoutaná sexualita.

Snad nejvíc se mi v té nové minisérii líbilo souznění Boženy s přírodou, ve které ale velká vášeň může vést až k šílenství. Jak vnímala osud Viktorky od splavu, a z části žila příběh Divé Báry.

Viktorku ve známém románu chápe babička, a vlastně jsem už taky babičkou. Dokonce ve věku té Barunčiny, ale nejsem shrbená, ani v šátku či široké sukni až na zem. Natož na odpočinku. Přihlásila jsem se přeci na univerzitu a nejméně jeden člověk mi říká „paní spisovatelko“. Ještě je toho nejpíš hodně přede mnou.

Vlasta, Bára a Božena si tu zpívají jednu píseň, a docela zvesela, protože… třeba proto, že jeden těžký osud je vyvážen osudem lehčím, příznivějším, méně bolestným. Radostnějším.

Můj syn je živ a zdráv, dvě dcery také, jen jedno dítě zemřelo tak záhy, že jsme si na ně ještě ani nezvykli. Ani jsme je neviděli, a ani nechovali. Tak to tolik nebolelo. A teď už žijí svůj příběh docela divoké vnučky a spousta dětí ve školce.

V životě se všechno točí, a někteří zanechávají výraznější stopy.

Díky, Boženo, že jsi měla tu vytrvalost a třeba i paličatost. Tvůj příběh, a i ten Viktorčin a Bářin či babiččin za to stojí.