Židovský humor XXXIV.
Další várka, tentokrát z jedné darované knihy. Tak shavua tov.
Potká Kohn Roubíčka.
„Mám podezření, že mě moje Sára podvádí. S nějaký lesníkem nejspíš.“
„Podle čeho tak souděj?“
„Takový drobný ale výmluvný náznaky – nemáme psa, ale na zahradě jsou občas vidět psí stopy. Sára navíc měla na kabátě psí chlupy. Taky máme poslední dobou nějak hodně zvěřiny, tuhle byl dokonce bažant. Z krámu to není. A pak jsem si všimnul, že doma ve vázách jsou častěji kytice lučního kvítí. Sousedce zařídila náklaďák dříví. Šla do fitcentra a přinesla si dvě klíšťata. U televize mi řekla, že je blbost, aby brokovnice dostřelila 100 metrů. Šátek, co nosí na nákupy, měla od smůly a jehličí. Najednou má úžasnej přehled, jaký zvířátka a kytičky jsou chráněný. Několikrát donesla košík hub, jako že nasbírala sama. Nedávno i borůvky. Vrtá mi to hlavou.“
„To já mám podobnou starost. Bojím se, že moje Rebeka mi je nevěrná s elektrikářem.“
„Proč myslej?“
„No proč, onehdá jsem přišel dopoledne domů, a v posteli nahej elektrikář.“
Drobná stará dáma prodávala na rohu ulice preclíky za 25 centů. Každý den v době oběda kolem jejího stánku procházel mladý muž a dal jí čtvrťák, aniž by si vzal preclík.
To trvalo déle než 3 roky. Ti dva na sebe nikdy nepromluvili. Jednoho dne, když mladý muž šel kolem stánku staré dámy a dal jí čtvrťák jako obvykle, preclíková dáma promluvila.
Bez mrknutí oka řekla: „Nyní stojí 35 centů.“
To takhle jde pan Blum po schodech domů a potká sousedku. „Poslouchají pane Blum, tak jsem z několika stran slyšela, jakej jsou oni milenec !“ Potěšený pan Blum se lehce usměje: „Ale to přece nestojí ani za řeč!“
„Jo jo, tak přesně tohle jsem slyšela…“
Chudý bocher byl osloven šadchenem: „Měl bych pro nich partii“
Bocher na to: „Nemám zájem“.
Šadchen to zkouší dál:“ Je velmi krásná.“
Bocher zvedl jedno oko od Talmudu:“ Opravdu?“
Šadchen hned přihazuje:“ Je velmi bohatá“.
Bocher zvedne i druhé oko. Šadchen pokračuje:“ A je z velmi staré, dobré a slavné rodiny.“
Bocherovi se cosi nezdá: „To zní krásně. Ale proč by si chtěla vzít ausgerechnet zrovna mě. Není snad mešuge?“
Šadchen na to bezbarvě: “ Nikdo není dokonalý…“
Třináct převelice zbožných rabínů letělo v letadle, jež se náhle dostalo do strašlivé bouře a následných trablů. Nejstarší z rabínů, aby uklidnil situaci, zavolal stewarda.
„Jdi, chlapče, do kabiny za piloty a vyřiď kapitánovi, že všechno dobře dopadne, protože má na palubě třináct nejzbožnějších rabínů, které kdy vezl.“
Za chvíli se steward vrátí zpět:“ Pane, kapitán je velmi potěšen, že má na palubě třináct nejzbožnějších rabínů, kteří s ním kdy letěli. Dodal nicméně, že při vší úctě by raději měl aspoň jeden fungující motor.“
Povzdechl si pan Loewy, majitel obchodu po další a opakované návštěvě berního úředníka: „Půjde-li to takhle dále, bude brzy mé daňové přiznání odpovídat skutečnosti.“
Zázračný léčitel potká Mojšeho a ptá se, jak se daří rodině.
„Je to fajn“, povídá Mojše,“ všichni jsou zdraví, akorát strýc Móric. Je furt nějakej nemocnej.“
„Tvůj strýc není nemocen, on si jen myslí, že je nemocen,“ poučuje jej léčitel.
Za pár týdnů se potkají.
„Jak se všichni máte?“ ptá se onen zázračný léčitel,“ a jak se daří strýci Móricovi?“
„Všichni jsou fajn, v pořádku,“ odpovídá Mojše, „jen strýc Móric si myslí, že umřel.“
Severolondýnská kongregace se rozhodla odměnit svého rabína za 25 let práce a zaplatila mu týdenní dovolenou v New Yorku.
Když rabín Bloom dorazil do svého hotelového pokoje, s překvapením objevil v posteli nahou dívku. Okamžitě zvedl telefon a zavolal do synagogy:
„Co si to o mně myslíte? Jako váš rabín se na vás velice zlobím!“
Když to dívka uslyšela, vstala a začala se oblékat.
Rabbi Bloom se k ní otočil a řekl:
„Kam jdete? Na vás se přece nezlobím.“
Jeden starší rabín našel doma ve špajzu zastrčenou krabici, v níž po otevření byly tři vajíčka a dvě stě dolarů. Jde za svou ženou a ptá se:“ Ráchel, co to má znamenat?“
Jeho žena se na něj podívá a říká: „Když jsi měl špatné kázání v synagoze, tak jsem tam dala jedno vejce.“
Rabín si pomyslí:“ No tak to není vůbec špatné, za těch 30 let jen třikrát.“ Ale pak se podívá na Ráchel a říká.“ Ale co ty dvě stovky dolarů?“
Ráchel na to:“ No, když těch vajíček byl tucet, tak jsem je za jeden dolar prodala.“
Pan a Paní Goldbergovi jsou těsně po svatbě.
„Miláčku,“ vyzvídá Mojše,“ vzala by sis mne, i kdyby mi můj papá neodkázal takové jmění?“
Paní Goldbergová se přitulí: „Vzala bych si tě, Mojšele,,“ šeptá mu do ouška zamilovaně,“ vzala bych si tě bez ohledu na to, kdo by ti odkázal takové jmění.“
Mladá židovská dívka dostala v šúlu za domácí úkol vypracovat test z historie. Všechny otázky zodpověděla s lehkostí, až na jednu. Otázka zněla: „Na co zemřel guvernér New Yorku Nelson Rockefeller?“ I požádala tedy o pomoc svého otce.
Její otec si vzpomněl, že Rockefeller ve skutečnosti zemřel na infarkt v hotelovém pokoji, když měl sex s mladou dámou. Vyděšená žena bohužel nevytočila číslo záchranné služby včas.
Její otec chvíli přemýšlel a snažil najít vhodnou a správnou odpověď, aby se nemusela jeho dcera ve třídě cítit trapně.
A tak ji řekl: „Zemřel na nízký krevní tlak. 70 na 30 “
Jako mnoho jiných manželů, i Noah Webster často doma usedl a pokusil se chvíli hovořit se svou ženou. Ale sotva řekl jedno či dvě slova, jeho žena se ozvala:“ A to mělo znamenat co?“
No a tak vznikl Websterův výkladový slovník.
V jedné malé polské vesničce měli jedinou kravku a už přišel její čas a tak museli udělat sbírku a za všechny peníze, co vybrali, koupili v dalekém Minsku krásnou mladou kravku a ta dávala dostatek mléka a jakého! A už bylo dobře a tak začali přemýšlet, že by k ní přivedli býka, že by bylo dobré mít více takových kraviček, aby už nikdy neměli strach o mléko. A jak řekli, tak udělali, přivedli býka a dovedli ho s kravkou na pastvu.
A pak se celí smutní vrací večer a hned za rabínem.
„Rebe, co děláme špatně? Dovedli jsme ta zvířata na pastvu a bejk by do toho šel, ale když blížil zprava, kravka furt uhýbala vlevo a když na to šel zleva, kravka uhýbala doprava. A tak celý den a nic z toho nebylo, jen my jsme z toho otrávení a nevíme co s tím, a tak jdeme za tebou pro radu, rabi..“ vylévají si srdce.
Rabi se zamyslel a pravil:“ Nu, a proč jste tuto kravku kupovali právě v Minsku?“
Chasidi zpozorněli:“ Rabi, je vidět, jak jsi ve své nevýslovné moudrosti moudrý. My jsme ti ani neřekli, kde jsme ji koupili a ty víš hned, že je z Minska? Jak jsi to poznal?“
Rabbi se do odpovědi moc neměl, jen se zasmušil a pak špitl:“ Moje žena je taky z Minska.“
Pokroková Yeshiva University of Chelm postavila svůj vlastní veslařský tým. Kupodivu však od té doby, co začali závodit, nevyhráli jediný závod. Co nevyhráli, dojeli vždy beznadějně poslední. A to trénovali trojfázově 6 dní v týdnu a i o šábesu na trénink aspoň mysleli.
Dali hlavy dohromady a řekli si, že takhle by to dál nešlo. Rozhodli se najmout sportovního špióna Chaima Jankela a vyslat jej ke konkurenci.. Chaim v převleku a z mezipřistáním v Kyjevě přiletěl do Cambridge, splynul s prostředím, připlazil se k veslařskému cvičišti a zde strávil týden v úkrytu pilným pozorováním. Poté se přes Macao vrátil do Chelmu a takto poreferoval.
„Tajemství jejich úspěchu je poměrně jednoduché. Vše, co děláme, děláme v podstatě správně. Ovšem u nich 8 mužů vesluje a pouze jeden huláká.“
Paní Kohnová jedná v pohřebním ústavu o pohřbu pana Kohna.
„Co si budete přát napsat na stuhu pohřebního věnce, madam?“
„Poslední sbohem, Kohn.“
„Paní Kohnová, stuha je dostatečně široká a dlouhá na to, aby se tam vešlo mnohem více slov. Nechcete tam ještě něco připsat?“
Paní Kohnová, přemýšlí, na nic nepřichází.
„Paní Kohnová, rozvažte si to, neboť cena zůstane stejná, ať nápis bude jakkoliv dlouhý.“
„V tom případě tam připište: Prodám zánovního Opla.“
Potká Roubíček Kohna:“Poslouchaj, Kohn, voni byli včera na Wagnerovi. Jaký to bylo?“
„Co jim mám říkat, Roubíček, o půl dvanáctý jsem se koukl na hodinky…a ono bylo teprve půl devátý“.
Dudu Greenberger četl svoje ranní noviny, když se najednou zarazil u rubriky Úmrtí. Něco se mu tam nezdálo, jak ji jen tak přelétl očima, ale ono se mu nemělo co zdát, stálo tam jeho vlastní jméno. Zavrtal se očima do textu, ale bylo to tak a tuhnul každým slovem. Jméno, datum narození, místo narození, pozůstalí, všechno sedělo. Celý tumpachový si otřel pot z čela….a nenapadlo jej nic chytřejšího, než zavolat svému právníkovi.
„Haló, Michale, četl jsi dnešní Forward Daily?“
„Jasně, že jo. A kdo volá?“
„Kdo by měl volat? To jsem já, Dudu. A chci zažalovat ty noviny.“
„Dudu Greenberger?“ zavyl právník.
„No jasně, a co má bejt? Já chci, abys zažaloval Forward Daily.“
„Moment, Dudu“, přerušil ho stísněně právník,“ a odkud voláš?“
Tak shavua tov – pěkný týden…
Nejtypičtější je ten s tím čtvrťákem….hezký večer Radko.
Mám ráda vtipy. Díky.
Rádo se stalo….