Oběť a její vrah
Dne 25.2.1950 – symbolicky na 2. výročí tzv. vítězného února – zemřel ve vězení farář Josef Toufar. Člověk, který byl vybrán StB jako oběť a hrozba odpůrcům nových pořádků. Jeho vrahem byl Ladislav Mácha.
Tzv. čihošťský zázrak – pohyb křížku na oltáři v kostele během adventní mše – je dodnes zahalen tajemstvím, neboť nikdo nebyl schopen vysvětlit, co jej mohlo způsobit. I obsáhlá kniha M. Doležala, jež podrobně mapuje život a smrt Josefa Toufara, neobjasňuje mechanické okolnosti tohoto jevu. Sám autor se kloní k tomu, že šlo skutečně o B-ží znamení.
Co však díky jeho publikaci, nazvané „I kdybychom dnes zemřít měli“, víme, je celá životní pouť člověka, který bude nejspíše brzo kanonizován pro svůj životní postoj a jeho závěr, kdy se dostal vlivem okolností do spárů sadistů, zejména však svého hlavního mučitele Ladislava Máchy.
Josef Toufar se rozhodl pro své kněžství poněkud později, než bývá zvykem. Vysvěcen byl až ve svých 38 letech. Jeho první farností byla Zahrádka na řece Želivce, kde působil po celou dobu II. sv. války. Jak vypověděli pamětníci, byl velmi přátelský a vstřícný a to ke všem lidem bez ohledu na jejich vyznání či politické postoje. I díky němu při volbách v roce 1947 zvítězila v této obci strana lidová před KSČ. Snad kvůli tomu byl vyvinut tlak na změnu jeho působiště, kterým se v roce 1948 stala obec Čihošť na Vysočině.
Poslední měsíc jeho života byl ve znamení zatčení, sadistických výslechů a snahou o vynucení přiznání, že stojí za čihošťským zázrakem. StB nakonec připravila vlastní elaborát, kde se Josef Toufar doznává jak k manipulaci s křížem, tak i sexuálnímu zneužívání mládeže. V období po revoluci bylo doloženo, že ono přiznání sepsali příslušníci StB. Den před smrtí byl ještě přinucen „vystoupit“ v dokumentu pro propagační účely vládnoucí moci, v těžkém stavu byl posléze operován ve státním sanatoriu, kde i přes veškerou lékařskou péči zemřel. Byl pochován pod jiným jménem na ďáblickém hřbitově a smrt byla tajena rodině několik let. Ostatky tohoto statečného muže byly po identifikaci vyzvednuty z hromadného hrobu a uloženy do kostela v Čihošti.
Jeho vrah – vyšetřovatel StB Ladislav Mácha – pocházel překvapivě rovněž z katolického prostředí, dle vlastních slov dokonce působil jako ministrant. Za II. sv. války projevil i značnou dávku osobní statečnosti v boji proti nacistům. Byl vyučen automechanikem, po únoru 1948 se však stává vyšetřovatelem StB ve Valdicích, dle svědků jedním z nejsadističtějších. Přesto ani on nedokázal vynutit z Josefa Toufara přiznání a způsobil svým trýzněním jeho smrt. Byl posléze potrestán stranickou důtkou, nikoli pro uvedenou vraždu, ale pro neschopnost vymlátit z vězně přiznání. V krátkém období roku 1968 se zdálo, že jej dostihne světská spravedlnost, avšak ruské tanky a husákovský režim jej zbavili možnosti odpykat svou vinu. Po roce 1989 byl zpočátku odsouzen na 5 let, po odvolání mu byl trest snížen na 2 roky, odseděl si jeden rok a byl posléze propuštěn Zemřel v roce 2018 a sám M. Doležal píše, že i ve svém pokročilém věku byl plný nenávisti vůči církvi. Dá se předpokládat, že svůj postoj k svému činu nikdy nezměnil.
Historie nám postavila proti sobě dva zcela odlišné jedince. Na jedné straně kněz Josef Toufar, člověk plný lidskosti a porozumění pro své blízké, člověk, který zcela beze zbytku naplnil Kristův odkaz oběti pro ostatní. Člověk, který nikdy nezradil sebe ani své životní poslání.
Na druhé straně Ladislav Mácha, sadista a jedinec plný nenávisti vůči všemu jinému než komunistické straně a její ideologii. Člověk, který ani v pozdním věku, kdy mu byla dána možnost odpykat trest, nelitoval toho, že zavraždil nevinného člověka.
Odkaz Josefa Toufara je jednoznačně pozitivní pro naši společnost a je jen dobře, že o něm vycházejí knížky a je připomínán na pamětních deskách nejen v Čihošti. Odkaz Ladislava Máchy by však neměl být rovněž zapomenut. Jak postoj člověka, který je jen pro ideologickou nenávist schopen ubít zcela nevinného člověka. Jako jedince, který za celý svůj život není schopen ničeho pozitivního a ani ke konci svého žití litovat svého zločinu, kterého si musel být vědom.
Existuje-li věčnost, moc by mne zajímal rozhovor Josefa Toufara s Ladislavem Máchou.
