O stěnách mezi námi
Dva poslanci, kteří nadále odmítají nosit roušky, budou v Poslanecké sněmovně sedět za plexisklem, aby nemohli nakazit jiné. Je to skoro až úsměvné. Ale je to zajímavý precedens. Uvidíme, zda jeden z nich, vzešlý z lůna Okamurovy SPD, Volný, zase bude argumentovat tím, že to je zazdívání vůle lidu, protože z vůle lidu byl zvolen. Podobně zdůvodňoval již svůj legendární „flákanec“ jímž jednou vyhrožoval předsedajícímu Sněmovny. Nevím, jestli v tom momentě ten lid, který ho zvolil, byl na svého zástupce pyšný. To jiné je to s Pražským Hradem.
Po celou komunistickou historii byl Pražský Hrad v podstatě průchozí a tu více, jindy méně, interiérů, i přístupných. S jedinou výjimkou. Hlavní věž Katedrály sv. Víta byla celých 40 let z technických důvodů zavřena. Ale ten důvod byl jediný. Bylo z ní vidět do Královské zahrady, kde byla vila sloužící jako soukromý byt komunistických prezidentů. A tak jsme 40 let byli připraveni o ten absolutně jedinečný pohled na Prahu z místa vyvýšeného nad městem (Pražský hrad) a na něm ještě z místa vyvýšeného nad Hradem.
S nástupem Václava Havla došlo k otevření nejen věže, ale mnoha interiérů do té doby nepřístupných a navíc poprvé i zpřístupnění mnoha zahrad kolem Hradu.
Pak přišel Miloš Zeman. Díky své tradiční východní politice vyvěsili recesisté jednou na střechu Hradu rudé trenýrky. Tradiční česká nadsázka a humor. Pro humor ale Miloš Zeman pochopení nemá a tak nechal zřídit u vstupu do Hradu důkladné osobní kontroly. Ten plebs z Podhradí za to přeci bude pykat! Sice se to dotklo především turistů, kteří to berou ale s pochopením, ale to je fuk. Už určitě zamezil průchodnosti Hradu v cestě například do práce.
Teď už dlouhodobě sídlí v Lánech, odkud je čím dál tím řidčeji vynesen na veřejnost, aby vypustil svou tradiční jedovatou slinu, a zase uklizen zpět. Přesto neváhal z „důvodu coronakrize“ uzavřít Hrad úplně. Tedy nejen tu věž na katedrále, ale i celý areál kompletně.
Tak daleko nezašli ani fašisti, ani komunisti. Tak daleko zašel jen Miloš Zeman.
Zní to hrozně, ale v podstatě nyní zažíváme dobu, kdy čekáme, až uplynou buď dva roky, nebo že to bude dříve vlivem přírody. Ať to bude jakkoliv, ta hnusná pachuť z něj zůstane navždy.