Židovský humor XXXVII
Dnes začíná svátek Pesach, svátek nekvašených chlebů, svátek vyvedení z poroby z Egypta. Možná neuškodí pár vtipů.
Jásir Arafat požádal, aby se v Oslo vedlo zvláštní jednání o “odvěkém palestinském území”. Jicchak Rabin nakonec s jednáním souhlasil. Když se usadili k jednacímu stolu, povídá premiér Rabin: “Mimochodem, znáte ten vtip o Mojžíšově kabátu.”
Arafat a všichni ostatní reagují: “Ne, to neznáme. Pověz nám ho.”
Rabin tedy vypráví: “Když se měl Mojžíš vypravit na horu Choréb, tušil, že jednání bude náročné a myslel si, že se při tom zapotí. Svlékl si kabát a schoval si ho na úpatí hory.
Když se potom vracel s dekalogem, přišel na to místo, a kabát tam nebyl.
Už tehdá se povídalo, že ten kabát ukradli Palestinci.”
Arafat to už nevydrží a skočí mu do řeči: “To je nesmysl, vždyť tehdy tam ještě žádní Palestinci nebyli!”
Rabin pokračuje: “Skvělé, tak můžeme zahájit jednání o odvěkém palestinském území.”
„Abeles, ráčej vodpustit, ale jak se jim podařilo z Roubíčka, toho notorickýho neplatiče, vyrazit ty dlužný peníze?“
„Jednoduše, pohrozil jsem Roubíčkovi, že pokud nezaplatí, rozhlásím všem jeho věřitelům, že nám svůj dluh právě zaplatil.“
Za dob Sovětského svazu se Mojše ráno postavil do fronty před obchodem s potravinami. Po šesti hodinách v mrazivém chladu to nevydržel a trochu si pšoukl. Najednou se na něj dav vrhnul a začal ho honit. Když ho dohnali ve slepé uličce, moc se omlouval:
„Je mi líto, ale už jsem to nemohl vydržet.“
„To nevadí!“ ozvalo se z davu. „Kde jsi sehnal fazole?“
Stěžuje si Goldflamová doktoru Freudovi: „Můj muž mluví každou noc ze spaní. Co mám dělat?“
A Freud na to: „Zkusej ho pustit ke slovu ve dne.
Bohatý Žid onemocněl.
Zavolali doktora a všichni příbuzní se natlačili kolem postele.
– Pane doktore, řekněte, existuje nějaká naděje?
– Bohužel ne. Je to běžné nachlazení …
Muž se obrátí na šadchena a poprosí ho, aby mu našel zlou manželku. (Muž, který trpí v manželství se zlou ženou, nepříjde do pekla, protože už za všechny své hříchy trpěl. Traktát Eruvin 41b) Šadchen mu sežene ženu, která má na šidušském intranetu to nejhorší hodnocení. Absolutní klafte. Mají svatbu, uběhne nějaká doba, ale manželka je naprosté zlatíčko, takže se manžel cítí podvedený. Navštíví šadchena a naštvaně reklamuje jeho služby. Šadchen té ženě zavolá a ptá se, co se děje. Proč je na svého manžela tak hodná, když je ve skutečnosti neskutečná klafte?
Manželka je upřímná: A to jako aby kvůli mně nepřišel do pekla???!!! To teda fakt ne!!!!!!!!!
Oděsa, kavárna. Najednou se rozhouká siréna.
– Promiň, Fimo, ale povinnost volá.
– Cože? Ty jsi dobrovolný hasič?
– To nejsem, ale manžel Rebeky ano.
Do nemocnice v Oděse přivezou chlapa s rozbitou hlavou.
– Jméno? – ptá se sestra na příjmu.
– Rabinovič.
– Ženatý?
– Ne, upadl jsem na chodníku.
– Oženil ses se Sárou?
– Neoženil.
– Proč?
– Prý jsem moc chudý.
– Tys jí neřekl, že máš v Haifě bohatého strýce?
– Řekl.
– A?
– Teď je mojí tetou.
Chaim vejde do luxusní restaurace a hlavnímu číšníkovi dá úplatek.
– Přejete si rezervaci?
– Ne, za dvě hodiny přijdu s krásnou dámou a nebudete mít žádný volný stůl!
Mojše žije celý život v Polsku, ale těsně před 2. světovou válkou vidí, že je zle a rozhodne se odjet do Ameriky. Prodá veškerý majetek a za utržené peníze nakoupí zlato. Aby nebylo zlato nápadné, nechá z něj udělat pět sad umělých zubů. Prchá celou Evropou, až konečně vystoupí z lodi v New Yorku. Ještě v přístavu ale musí podstoupit pohovor s imigračním úředníkem. Ten mu také prohledává zavazadla a narazí na pět sad zlatých zubů. S údivem se Mojšeho ptá, proč jich je tolik.
Mojše odpovídá: „Víte, my Židé máme dvě sady nádobí. Z jedné jíme masové pokrmy a z druhé jíme mléčné. A protože jsem ortodoxní Žid, tak mám jedny zuby na mléčné a druhé na masité pokrmy.“
Úředník je zmatený: „Nu dobrá, to jsou ale jen dvě sady zubů, co ty ostatní?“
Mojše opět hbitě odpovídá: „Víte, my máme i zvláštní sady nádobí na Pesach, aby se ho ani nedotklo nic kvašeného. A také na Pesach jíme mléčné a masité pokrmy, máme tedy také dvě sady nádobí na Pesach. A protože jsem ultraortodoxní Žid, tak mám dvě sady zubů i pro Pesach.
Úředník je pořád zmatený: „No dobrá, pochopil jsem už, že jste velmi zbožný muž. Ale pořád nevím, k čemu máte tu pátou sadu zubů?“
Mojše ztiší hlas: „Mezi námi, pane úředníku, každý si potřebuje dát jednou za čas chlebíček se šunkou a sýrem.“
Shlomo vracel večer z práce domů, když si vzpomněl, že jeho dcera má narozeniny. Takže zajel do nákupního centra Brent Cross a vyrazil do hračkářství.
„Jaké máte nejnovější panenky Barbie?“ zeptal se prodavačky.
„Nově máme ‚Barbie jde do fitka‘ za £17.99, ‚Barbie jde tancovat‘ za £15.99, ‚Barbie jde na nákupy‘ za £12.99, ‚Barbie jede k moři‘ za £18,99, ‚Barbie jde na Bar micva‘ za £17.99, ‚Barbie slaví Chanuku‘ za £19.99 a ‚Barbie slaví Pesach‘ za £9.99. A samozřejmě máme také ‚Rozvedená Barbie‘ za 350 liber,“ nabídla prodavačka.
„Proč stojí ‚Rozvedená Barbie‘ 350 liber, když všechny ostatní jsou do 20 liber?“ zeptal se Shlomo.
„To je tím, že sada ‚Rozvedená Barbie‘ obsahuje Kenovo auto, Kenův dům, Kenovu loď, Kenova psa, Kenovu kočku a veškerý Kenův nábytek,“ odpověděla prodavačka.
– Abrámku, koupila jsem hedvábí, abych ti ušila šátek.
– A proč tolik? zděsil se Abram
– A ze zbytku si ušiju šaty…
Po veliké bouři padl topol stojící při cestě napříč silnice.
Přijíždí kočár. Vysedne z něj několik Židů a začnou debatovat, jak by se ta překážka dala odstranit. Padají různé návrhy, sentence, citáty z Talmudu…
Za nějakou chvíli se objeví vůz naložený senem. Z kozlíku sleze vesničan, popadne rukama kmen topolu a odtáhne ho na bok.
Žid-talmudista si mručí pod vousy:
„No to je ale věc! Silou!…!“
70.léta, do Jelisejevského, luxusního moskevského obchodu s potravinami, přijde starý Žid.
– Děvuška, máte červený kaviár?
– Ne.
– A černý kaviár?
– Také ne.
– Máte lososa?
– Ne.
– Máte sevrugu (jeseter hvězdnatý)?
– Ne.
– Máte kraby?
– Ne.
– Máte jesetera?
– Ne.
– Máte uzené úhoře?
– Ne.
Zákazník odejde. Prodavačka povídá kolegyni:
– Slyšelas ho? Dědkovi snad jeblo!
– Jo, jeblo, ale ta paměť!
„Sára, kdybys mě měla opravdu ráda, jak říkáš, tak by sis vzala někoho jiného“
Tak, chag sameach Pesach, shavua tov…..
Potešlo už skôr, ale ďakujem až teraz..jeden Pesach som strávila v Izraeli..doteraz spomínam…
Trochu opožděně, ale potěšilo. (Jen mít schopnost si jich alespoň čtvrtinu zapamatovat …)
Mám stejný problém…..
Fajn!
;o)
A protože jsem zaznamenal, že tentokrát není žádný z mé dílny, ješitně upozorňuju, že ausgerechnet dnes jsem opublikoval jeden fungl nový!
Viděl jsem a příště tady budeš…..
Doufal jsem v to. :Đ
Tome, k snídani se to hodilo. 🙂
tak to mně těší. Dobrou chuť….