Lockdown neřest otužování
Lockdown neřest otužování
V lockdownu neřesti bují, proto se nám ta Edna vesele topí. Aneb pár poznámek k mé současné otužovací vášni.
Moderní až na půdu
Otužování je nyní tak populární, že se mi nevolností div netočí hlava z představy, že praktikuji stejnou věc jako půlka národa. To víte, ráda jedu v poněkud samolibém módu: Edna coby velký originál. Ale ty jo! Ono to má takové grády, že si doopravdy nemůžu pomoc. Navíc někteří z vás vědí, že jsem paní deprese, tzn. jednou za čas upadám do katatonie duševní nemoci, a zrovna ledová voda je něco, co mi pomáhá zlikvidovat ten věčný pocit únavy. Chlad tedy doporučuje deset z deseti depkařů.
Jak to probíhá u nás
Muž si chodil zaplavat do Vltavy, když jsem byla těhotná. V okamžiku, kdy však vlezu do řeky já, tak jej to “záhadně” přestává zajímat. Jasně, do stejné řeky nevkročíš dvakrát. Navíc se z toho vytrácí aura ”ryze maskulinní zábavy”. Zvláště když nám u toho pravidelně asistují obě děti. Také je přeci dramatický rozdíl mezi mým prvním vlezem ve 3,5 stupňů a jeho 2,0 stupňů! Mých 3,5 je pro bačkory, nikoliv pro mužné, extra mega extra silné chlapáky…
Praxe
Štrádujeme si to k řece prakticky každý den, tudíž se cítím být velmi pověřenou osobou ke komentáři o lidech, kteří se tam takhle běžně s námi smáčejí také. Snad mi někdo po mém zdejším zhodnocení neubalí pěstí do čumáku, ale myslím, že jsou to lidé veskrze vyzenování a mírumilovní, takže o mně nemějte obavu.
Reportérka Edna zasahuje
V mém zjednodušeným mírně bulvárně reportérském stylu se otužilci dělí na dvě kategorie, a to na zasloužilé pardály a novodobé hipster čvachtaly.
Zasloužilý pardál
Zasloužilí pardálové jsou často starší ročníky, kteří si svou komunitu otužilců budovali už za dob Marie Terezie, kašlou na nějaké novodobé trendy, dost často kašlou i na plavky a jiné současné vylepšováky. Suverénně si tykají, pamatují kdejakou tuhou zimu. Nejčastěji se přiřítí na kole či pěšky. Plavou spíše delší tratě.
Novodobý hipster čvachtal
Novodobí hipster čvachtalové jsou inspirování Duškem či Wim Hofem (to je ten týpek, co zdolává všechny rekordy světa), občas mohou být lehce k smíchu, když praktikují Wim Hofův meditační postoj “jogínský bojovník máchá rukama”. Jsou taky těžce alternativní, nebo alespoň trochu jedou v nějakém zdravém životním stylu, který tedy u některých zahrnuje i to, že přijedou autem až k řece, naskáčou tam na 10 sekund, zameditují či zamáchají rukama a tradá pryč.
Zasloužilí pardálové s hisper čvachtaly vzájemně mírumilovně koexistují, občas něco prohodí, leč k bližšímu propojování nedochází, to víte, jiná “sociální bublina” jak by hipsteři řekli.
Protože jsem děsně nemoderní, Wim Hofa nepraktikuji, plavky nosím (i když sem tam i spodní prádlo), nosím také děti, nezapadám zase nikam, pojďte nezapadat do Vltavy či jiné řeky taky!
Ohledněvá otužování jsem již dávno mimochodníkem, ledva s vypětím paměti vzpomínám, kterak jsme před víc než čtyřiceti roky, my čtyři pakoni, každoranně chodívali smočit tělo a učinit pár ztuhlých temp do nedaleké máchací tůňky ve Volyňce. Vsadili jsme se tehdy, že tak budeme činiti denně, a kdo z nás nevydrží až do Nového roku, ten každému z vydrživších zaplatí flašku vodky a flašku sektu Sovětskoje igristoje.– Vydrželi jsme všichni, a 1. ledna roku 1980 před kuropěním opravdu všichni těla vnořili. A tak jsme si toho dne každý sám pro sebe zakoupili po flašce sektu a vodky a večer sešli v… Číst vice »
Skvěle, Edno. Já jsem takový ranní sprchovací čvachtal….
Ráno taky potřebuji ledovou sprchu, abych se probrala. Dvouleté zapnu pohádku, malého uspím a už mířím do sprchy.