Opojná chuť moci
Máme nepochybně světový unikát. Od roku 1993, kdy vznikla samostatná Česká republika, je dnes instalovaný ministr zdravotnictví již 23. v pořadí. Za posledních 8 měsíců se jejich životnost v křesle počítá na dva-tři měsíce.
Historie podobný proces zná, i když v poněkud drsnějším vydání. Šéfové tajné komunistické policie za Stalinovy éry se také střídali jako svatí na orloji, tam ovšem byl jejich odchod jaksi urychlen porcí olova do oblasti týlního laloku. I přes tuto skutečnost se vždy našel někdo, kdo si myslel, že jemu se to nemůže stát.
Doba pokročila. Dnes už padlý ministr neznamená evaporaci z dějin a zmizení v nějaké bezedné jámě za městem či jako posypový materiál na kluzké vozovky. Přesto zůstává jistá paralela s dějinami ne tak dávnými. Poslední tři ministři jsou lékaři a to ne ledajací, lidé s bohatou životní zkušeností a jistě i s bohatou praxí, v níž vedle výskytu pacientů tak říkajíc normálních jsou i psychopati. Pro definici psychopata odkazuji své čtenáře na výbornou publikaci našeho předního psychiatra dr Radkina Honzáka v knize Čas psychopatů zde. Kdo jiný, než lékař a pedagog (docent, profesor) musí vědět, jak jednat s lidmi, kteří jsou jako psychopaté definováni.
A přesto, poslední 4 ministři svolili k propůjčení svého jména a jistě i dobré profesní pověsti do holportu s jedincem, který naprosto dokonale splňuje definici psychopata. Ti nastupující navíc museli mít zkušenost, kterak tento člověk zacházel s jejich předchůdci. Zbývá tedy otázka, co vede tyto vzdělané a zkušené muže, aby přes všechny dostupné informace dali všanc pověst svého dobrého jména.
Představa jakéhosi obětování se musí být nutně konfrontována se skutečností, že svou práci nebudou moci vykonávat zcela autonomně, což v době probíhající pandemie je zvlášť žádoucí. Musí vědět, že jim do jejich práce bude zasahovat onen nejmenovaný psychopat, jenž si osobuje právo řídit úplně všechno, aniž by měl byť jen zblo vzdělání v daném oboru. Musí rovněž vědět, že se ocitnou pod tlakem agenta Kremlu, který sídlí na Hradě a jenž již zcela bezostyšně tlačí naši zem do náruče východních despocií, kde jsou lidská práva řešena střelbou nájemných vrahů či budováním „převýchovných“ táborů pro jinak smýšlející jedince.
Kniha Ladislava Mňačka Jak chutná moc je již hodně stará, zdá se však, že její syžet je stále aktuální, možná ještě o cosi více, než v dobách svého prvního vydání.
Po prvních vystoupeních nově istalovaného ministra mnou zmítá obava, zda opět nedošlo k smutně proslulé „holandské“ variantě „zhouvendohouven“.
Milý Tomáš, úžasne ste to vystihol, tiež mi došlo, že som v Česku deväť mesiacov a zažívam štvrtého ministra zdravotnictví, čo je pravdepodobne v čase pandémie celkom unikum – keby neboli vládne rošády na Slovensku ešte horšie, tak by to aj pobavilo, takto je to v oboch prípadoch o obrovskej neúcte k ľuďom, bohužiaľ…
Ač mě sledování politiky interesuje už od teenagerovských let, ta česká mě v poslední době „začíná nebavit“. Při sledování cirkusu kolem ministrů zdravotnictví mě dnes napadl naprosto logický bonmot: POŘÁD SE MĚNÍ MINISTŘI, COŽ TAKHLE JEDNOU ZKUSIT VYMĚNIT PREMIÉRA? Já vím … vždyť je to jen bonmot jednoho z dolních deseti milionů.
Věřím, Lubomíre, že to v říjnu dáme……
Blatný se netajil tím, že má své zásady a drží si odstupod od politiky a politiků. Vypadá to, že se stal nepohodlným. Nezadal si. Nekradl. Otázka zní, zda to stačí k dobrému výkonu funkce. Ale je to osvěžující. Zachoval si slušné vyjadřování a zaznamenala jsem skrytý smysl pro humor. Tak mu přeji, ať se ve své odborné práci zase najde a určitě pookřeje.
Nabízí se otázka, Hano, měl-li to pan docent Blatný zapotřebí…..
Tu si určitě položil pan Blatný. Jeho odpověď by mne skutečně zajímala.
Možná, pane doktore, byste se měl podívat na profesní karieru pana Prymuly. To je velmi snaživý „borec“. Myslím, že dávat rovnítko mezi ním a Dr. Blatným je těžká urážka odcházejícího ministra. A opravdu myslím profesní kariéru ne kariéru manažerskou či politickou.
Neměl jsem v úmyslu dávat dohromady charakter profesora Prymuly a pana docenta Blatného. Šlo mi o ten jediný rys – tedy proč kdokoli jde do této funkce, když ví, co je pan Babiš zač. Samozřejmě je mi známo, že pan profesor Prymula je ekonomicky velmi snaživý.
to jsem ani tak nemyslel, myslel jsem čistě profesní kariéru