Kamil
Měl na hlavě kudrnaté blonďaté afro, obrovský nos a břicho, černé kšandy, asi pětačtyřicet , u nohy oroseného lahváče ( jo v 7.45 ) a děsně ležérně kouřil cigáro.
Na lavičce seděl lehce pohozen v uvolněném polo sedu. Nádherně klenuté, pěstěné břicho se mu dralo ven z kalhot. V mezí slušnosti jej držely pouze dvě tenké černé kšandy.
Ruka s cigárem mu při každém šluku opisovala nádherný, velkorysý oblouk a na svět se díval přimhouřenýma očima, zataženýma lehounkou mázdrou lenosti a teplého rána. Byl nad věcí, rozkošnicky přehlížel okolní svět. Měl ho zažitý, ošéfovaný, zmáknutý.
Toho chlapa mohl Bellini okamžitě tesat do mramoru jako zosobnění dokonalého rozkošníka.
Přiznám se, zíral jsem na Kamila přes čelní sklo svojí dodávky aspoň pět minut, jak si tam na lavičce debužíruje. Já uhnán a vystresován , Kamil dokonale lapen ve své osobní pohodičce. Potáhl cígo objel rukou vítězný oblouk na lavičku a na chvíli spočinul pohledem na mně, jak na něj fascinovaně civím přes volant.
Pohrdlivě se usmál nad bláznem, co se zase někam honí , koutkem úst pronesl jasné, i přes sklo čitelné, pohrdlivé i když nahlas neslyšené „KO KO TE“ na moji adresu a líně přenesl pohled na hýždě procházející studentky. Pak doušek z lahváče a rozkošnické pomlasknutí.
Kamil prostě umí žít!
Nevím kam, nebo odkud v těch 7.45 šel, než ho zmohlo to nádherné ráno a on se zastavil na téhle lavičce, ale každopádně mi dal lekci. Lekci o tom, že život je fakt strašně krátký a člověk by si ho mě užívat.
Ale myslím, že mám ještě dost času . Je mi teprve 51. Mezi dědky patřím k těm nejmladším. Ještě se třeba naučím žít tak rozkošnicky jako on……………….
Jen nevím, jestli je k tomuto levelu labužnictví nutná registrace na úřadu práce? 🙂
Osobní zkušenost mi dovoluje odpovědět na vaši otázku – nemusí. Když se vyhrabete na svět po nemoci nebo jiné těžké ráně, zjistíte jak snadné to je. Nemá to jenom výhody zvenku viditelné, ale stojí to za to.
Ja to tiež neviem, ale Arabi to vedia..aj bez „lahváče“…
I s tímhle přístupem se člověk rodí, Davide, někdo je flakac a někdo ten spolehlivý a zodpovědný.
Jo já jsem tažný kůň.
Doporučuji knihu Umění zahálky aneb Rozkoš z nicnedělání od Ulricha Schnabela.😊
Ty ani já bychom to nevydrželi, takhle sedět po ránu s lahváčem a nic nedělat. Ale….já k tomu pomalu směřuji, je docela možné, že Kamil je jakýmsi průkopníkem časů budoucích. Pense v dohledu, kamaráde.
Co budeš dělat?
Všechno, co opravdu chci. Léčit jen ty, kteří chtějí být léčeni. A číst knihy, na které teď nemám čas. A třeba i cosi napsat.