Jak chytit svou Rusalku

Klidná hladina Čeňkovského lomu. Slunce zapadá mezi rameny skal a obarvuje vodu do červena. Miluju tenhle klid a ticho. Nic mi tady nechybí.

„Sundej si podprsenku, ať se opálíš.“ Zkouším ji přemluvit, ale moje žena se jen zastydí a zavrtí hlavou.

„Proč ne?“ Rozhlédnu se kolem. „Žádná z nich ti nesahá ani po kotníky.“ Neukecám jí. Zůstane dál dvoubarevná. Škoda…

Slunce se pomalu schovává za Čeňkovský lom. Červánky, které vidím na západě, předpovídají, že zítra bude foukat vítr. Jsem tu úplně sám, lom se vylidnil a já můžu konečně v tichosti nahodit. Na mělčině po pravé straně začínají žáby pět svoje árie.

Zdáli slyším přijíždět auto. Nějaký opozdilec se jede vykoupat. Zase mi bude plašit ryby.

***

Vidím ji přicházet. Na sobě má jen lehké letní šaty. Pod nimi se dá vytušit absence spodního prádla. Plaše se rozhlíží… pak vstupuje do vody, nohou zkouší teplotu. Trochu se přikrčím za bujný keř, snad si nevšimne nahozeného vlasce.

Je na ní krásný pohled. Rudý lak na nohách víří hladinu. Trochu vyhrnula šaty. Má krásné nohy a na svoji malou postavu vypadají dlouhé. Lýtka pevná a hladká, kolem úzkého levého kotníku ozdobný kožený řemínek.

Vykasá šaty ještě víc a já zahlédnu její dokonalá stehna. Jedním slovem nádhera. Odvažuje se víc do hloubky. Už nestačí jen zvednutá sukně. Několikrát se ještě rozhlédne a přetahuje oblečení přes hlavu.

Ó! Hm… Dokonalost. Pro moje oči něco nevídaného. Štíhlý pas a bílý zadeček tak akorát. Otočí se ke mě? Moc bych si to přál. Kruci, proč jsem si sedl zrovna na tuhle stranu? Otoč se, hypnotizuji tu maličkou.

Šaty odhazuje na nejbližší kámen. Rozpustí si vlasy. Vítr se jí do nich zamotal a rozhodil je po celých zádech. Dlouhé rozevláté rezavé vlasy. Rusalka! Napadá mě.

„Rusalko, otoč se ke mě, prosím!“

A pak… konečně…!!! mráz mi přejede po zádech, když spatřím její tělo. Ještě víc zajedu za planou růži a očima ji skenuji. Krása! Rozeznávám, že je to zralá žena. Nádherná těžká prsa se houpají v rytmu chůze.

Voda ji pomalu pohlcuje pupík, pak ji osahává ňadra, teď se dotkla vztyčených bradavek. Nevydržela to a skočila do vody. Tak nádherně jí pod hladinou následují vlasy. Její bílý zadeček se vyjímá v padající tmě. Ladné pohyby nohama i rukama.

Překulí se na záda a já spatřím dvě velké bílé bojky plující po hladině. Pak přitáhne moji pozornost světlý klín. Mňam…

Pohrává si s vlnkami, její tělo tak lehce čeří vodu. Nádherná podívaná. Asi deset minut mě mučí svojí přítomností. Představy mi zahlcují mysl.

Moje tělo začíná toužit po téhle ženě. Ještě hltám její tělo, když se obléká. Pak mizí stejně náhle, jako se objevila. Pak už jen slyším zvuk vzdalujícího se auta.

Na nic nečekám, balím prut i příslušenství. Chvátám domů, mám to jen minutku.

***

Když moje žena otevře dveře, rovnou se na ní vrhám.

„Nádhera, Lásko moje.“ Ona se na mě usměje a samozřejmě se zastydí. „Takhle bych chtěl chytat ryby pokaždé.“

„A chytil si něco?“ Zašeptala mi do ucha.

„Rusalku.“ Odpovím. Rukou jí zajedu do ještě mokrých vlasů…