Radkin Honzák: Psychosomatická prvouka (recenze)
Když se někde objeví pan MUDr. Radkin Honzák, všichni ihned vědí dvě věci. Jednak o koho jde a jednak, že pakliže bude přednášet, bude to skvěle strávený čas.
Autora netřeba představovat. I ve svém důstojném věku je neustále veřejně aktivní, publikuje články, píše knihy a k současným tématům se vyjadřuje na blogu na www.aktualne.cz. Osobní setkání s ním patří k nezapomenutelným zážitkům. Jeho sečtělost a schopnost skládat různé poznatky dohromady z něj vytváří rétora, s nímž se ani na vteřinu nenudíte a v jehož projevu prostě nenajdete slabá místa.
Je lékařem, který se jako jeden z prvních začal věnovat tzv. psychosomatice, tedy k nemocem, které mají svůj základ v poraněné či jinak narušené psychice a jež se projevují navenek jako onemocnění některého z tělesných orgánů.
Zmíněná kniha obsahuje jeho letité poznatky, které získal vlastní prací a studiem, tak i množství odkazů na téma ze světové odborné literatury. Na rozdíl od přísné medicíny založené na důkazech (evidence based medicine -EBM), popisuje stavy, které se od ní odlišují a které nesplňují požadovaná kritéria. Každý lékař se ve své praxi mnohokrát setkal s někým/něčím, co nebyl schopen vysvětlit svými dosavadními odbornými znalostmi či nějakým způsobem zařadit do spektra nemocí, které dobře zná. Teprve poté, co připustí, že je někdo/něco takového možné, je na dobré cestě pacientovi pomoci.
Podstatnou část knihy tvoří typologie pacientů a lékařů. Tento vztah je sice základem léčení, ale má tolik různých variant na obou stranách, že není vůbec jednoduché provést nějakou taxonomii, v níž by bylo jasné, jak se zachovat. Logicky nalézá chyby jak na straně pacientů, tak i lékařů, kteří jsouce neznalí oné „psychosomatické prvouky“, mohou nadělat mnoho vážných chyb jak v terapii, tak i ve vlastním nitru a dojít tak snadno k vyhoření či třeba i k závislosti na návykových látkách, aby přežili další den.
Zdůrazňuje mimo jiné i nutnost spirituality v medicíně jako integrální součásti přístupu k nemocnému, i když je jasné, že každý vnímá uvedené slovo po svém. Stejně se věnuje i tomu, co s člověkem činí láska, strach, hněv, smutek (velmi potřebná emoce, kterou odsouváme do pozadí, aby se nám to posléze vymstilo na nás samotných), hnus, radost a pomsta.
Knihu bych doporučil všem lékařům, kteří se věnují zejména ambulantní praxi, ale i laikům, kteří se chtějí něco dozvědět o sobě i o tom, že i lékař je člověk se svými pocity a problémy.
Vydalo nakladatelství Vyšehrad v roce 2017, 336 stran, náklad neuveden.
Děkuji Tomáši. Budu o ní přemýšlet.