Berou tě ještě ženský?

„Kámo berou tě ještě ženský?“ Prohodil jsem zasněně přes půllitr pivka na kamaráda , který seděl vedle mě na zahrádce naší oblíbené hospody.

„Víš, já jak začne svítit sluníčko a ohřívá mi zátylek, víš přece, že třeba na lví samce působí slunce úplně zázračně a když jim ohřívá hřívy, tak oni pak mají větší chuť na milování? Tak mě se prostě vždycky v létě začnou zase strašně líbit ženský.“

„Ty vole, ale ty nejsi lev, ty jsi starej chlap, šedivej. Ty jako máš ve svém věku ještě chuť na ženský? Já se teda radši dobře vyspím.“ Odpálkoval mě kamarád od svého půllitru.

„Víš, já jsem v klidu, ale jak začne svítit to sluníčko a ty holky začnou nosit ty letní šaty, tak mě to strašně bere. Já vlastně ani nevím jestli se to ještě dneska může říkat , že se mi v jedenapadesáti líbí ženský…………..???“

„Víš teď ten Feri a tak. Já to v sobě radši tutlám, nemám žádný hloupý chlupatý kecy, maskuju se jak BVP-éčko na cvičení Varšavské smlouvy a snažím se nehledět mlsně, ale furt mě to bere. Vždyť se podívej na ty holky.“ Ukázal jsem nenápadně rukou na hlouček žen postávajících u vrat na zahrádku do hospody.

Sluníčko pomalu klesalo za horizont a paprsky se draly vraty pod zvláštním úhlem a jemně ženám prosvěcovaly letní šaty. Jako by najednou rozsvítilo jejich pleť, na tvářích, hebkou kůži na pažích a dlouhých nohách. Laskalo jejich odhalená ramena, ženy se napřímily a vystavily se slunečním paprskům, jakoby si uvědomily, jak moc jsou v tom okamžiku krásné.

Oněměl jsem úžasem a jen okouzleně hltal očima ten krásný okamžik.

„Ty vole…………. to je jak ve Vratných lahvích od Svěráka.“ Vydechl překvapeně Richard a zaostřil taky na skupinku.“

Trvalo to bohužel jen malou chvilku. Jen pár sekund dlaní prohrábnutých vlasů a jiskřivých zoubků v ženském smíchu. Sluníčko ještě chvíli laskalo ženské šíje a ramena, aby zase pohladilo svými paprsky něco jiného.

„Tak co? Bere tě to ještě Richarde taky? Taky máš pořád ještě v tom starým těle schovaného mladého lva?“ Usmál jsem se na kamaráda.

„Čert vem baby! Když si uvědomím, že bych to musel celé absolvovat znovu. To nadbíhání, svatbu, dovolené u moře, další hypotéka a budování hnízda, malý děcka, puberta…..uff.“ Pozdychl si.

„Kamaráde dejme si radši Jacka. Martinóó hoď nám sem dvakrát Jacka a tady pro snílka radši dvojitého.“ Zařval do lokálu.

A tak jsem si ho dali a pak ještě dva. Na marný touhy je chlast nejlepší a nemusí nikdo vědět, že furt ještě žijeme, že uvnitř těch dědků jsme pořád ještě mladí chlapi plní sil.

Ještě by se to tak dozvěděla moje žena. Jak ji znám, hned by si vzpomněla, že potřebujeme vymalovat obývák, vyměnit prkna na terase a udělat nový plot………………