Slaměný vdovec
Všechny ženy z našeho domu odjely na dovolenou. My muži- já, přítel dcery Marťas a dva psi jsme zůstali doma. Zmizely voňavé hadříky, zapomenutá malovátka a torza dámských prádýlek rozmístěná po našich koupelnách. Všude se válí jen ponožky trencle, propocená trika, rozkousané polštáře z kožené sedačky a psí hračky, nebo ohryzané součásti vybavení našeho domu, které mělo tu smůlu, že se stalo psími hračkami.
Zmizely rafinované ženské vůně a domem se line syrový odér chlapáctví.
Ano chtěl jsem to jinak. Dal jsem si hned na začátku předsevzetí, že budeme uklízet, vařit si obědy, mýt nádobí, větrat a vynášet odpadkový koš. Bohužel………. dopadlo to jinak…………prostě jako vždycky.
Po necelém týdnu slaměného vdovectví jsem vypozoroval některé zajímavé poznatky jak přežít:
1. Když nemáš čisté trenýrky, nemusíš hned prát. Dají se koupit i nové.
2. Když nic nevaříš, nenaděláš nádobí a nemusíš ho umývat.
4. Je fajn zjistit si, jestli máte doma náhradní toaleťák a hlavně kde? Běhat s holým zadkem po baráku, pronásledován dvěma veselými štěkajícími psy není nic moc a když už se to stane, je fajn mít u toho aspoň v oknech zatažené záclony.
5. I paní hospodská tě nakrmí a vyslechne a polituje …….ovšem nevypere.
6. Teď už je mi definitivně jasné, že jediné, co mě vytáhne v neděli na výlet v 30 stupňovém vedru je opravdu manželka……… jinak ležím………
7. V prázdným baráku by se nuda dala krájet a bez manželky získává i hláška „Nemám do čeho píchnout“ jiný nádech. Žádné staré známé v mobilu raději nelov, stejně jsou všechny už šťastně vdané a momentálně taky na dovolené.
8. I pes dokáže chrápat stejně hlasitě jako manželka.
9. I starýmu drsňákovi může vůně manželčina polštáře vehnat hysterické slzy do očí. Sedět pod otevřeným střešním oknem ve tři v noci, zatímco na nebi teskně září smutný měsíc, a utírat přitom do rezervních trenýrek hořké slzy, když si uvědomíte, že už se třeba nikdy nevrátí není nic moc. K obavám máte evidentně oprávněné obavy, protože ten sedmdesátiletý řecký Leonidas, co se do ní podle tajných informací na Corfu zamiloval, má dvě taverny, olivovníkový sad a půjčovnu motorek a navíc….. má prý i ve svém věku husté vlasy a svaly na každé půlce opálených hýždí .
Takže chlapi, já vím že se vám do toho vedra, k tomu moři, stejně jako mně, vůbec nechce, ale příště jeďte radši taky.
Z dočasného slaměného vdovce by se totiž velmi snadno mohl stát trvalý starý opuštěný a smutný kůl v plotě.
Viem si to živo predstaviť…ďakujem pobavila som sa…
Tos ještě dopadl dobře. Až se seberu, tak napíšu, co jsem zažil já.
A já si říkala, jakpak to letos dopadne… pojede a bude remcat, že je tam vedro a cesta dlouhá… a on nejel a smutní sám doma se psy. 🙂