Jak dělám galerii pod širým nebem
Mám radost z nové podoby veřejné vitrínky, kterou jsem tentokrát vyzdobila jen mými fotografiemi, kvalitně vytištěnými na výstavu v Mikulovicích, a teď je mám pod širým nebem, u bývalé knihovny Severky jsem poskládala příběhy od vody, pastvin pro koně, kapradin ze zooparku, kosatců ze záhonů, kudy chodím denně do práce… žiju ve městě a zároveň mám hluboký vztah k přírodě. Díky fotografování si všechnu tu přírodní krásu ještě víc uvědomuju a těší mě jí rozdávat. Z tohoto pokladu totiž neubývá.
Zveřejnila jsem tuto fotku i v jedné Fb skupině místních, kde mě těší zájem, hezký ohlas o aktivitu vedoucí ke zkrášlení jednoho třeba malého místa, ale i to něco znamená, když se staráš o kus veřejného místa, třeba jako ti lidé, kteří pěstují květiny před paneláky, nemuseli by, ale dělají to, aby se jim tu žilo lépe. U nás na severozápadě, kde pořád ještě Pražáci točí nejradši filmy o zdevastované krajině, takové ty až horrorové pustiny, zmar je pořád naše značka, a to našince někdy zamrzí.
Přitom tu máme vše. Krásné i ošklivé, můžeš si vybrat. Jedinečné Kamencové jezero s přírodní vodou a zoopark, kam jezdí i lidé zdaleka, a pak takové ty čtvrti, kde bydlet není zrovna hitparáda. Chomutov, město protikladů. Přišel sem můj táta horník před půl stoletím za prací, máma se čtyřmi dětmi ho následovala do nově postaveného paneláku, našeho domova. Když pak prezident Václav Havel právě na chomutovském náměstí mluvil o našich domovech jako o králíkárnách, trochu jsem zrozpačitěla. Jiný domov jsem neznala, rodinné domy či vily si mohli dovolit ti bohatší, ne většina z nás. Ten panelákový byt, dnes opravený a obklopený vzrostlou zelení, má cenu přes milión korun, jen za převod ve družstvu.
Nový domov jsem poté s mým mužem našla v domě po odsunutých původních obyvatelích, sem přišli po válce už prarodiče, a my tu vychovali tři děti. Máme tu dost místa i pro naše výtvarné aktivity. Kus zahrady nám sice před lety ukrojila výstavba garáží pro plechové miláčky, stále je to tu ale docela slušné bydlení a žití, u nás, u Luny, ťukám si tu z podkrovního pokoje, který jsme svépomocně vybudovali z dřívější půdy tohoto domu.
Začíná nový den. Čím jej naplním, už zhruba vím. Život pokračuje přes všechny „revoluce“ a „pandemie“…
Vlastičko velice Vám děkuji za laskavé pohlazení, které v této době moc potřebujeme všichni. Právě jsem doumývala chodbu a schodiště v 17 patrovém panelovém domě a vyskočil na mě Váš článek… Ano i my máme kolem sebe vše. Krásné a ošklivé. To je život. Posílám pozdravy ze severní Moravy. A děkuji za Vaše zvelebování veřejného prostoru.. Vzácnost
Vlasto, je úžasné si přečíst o Sudetech z pohledu někoho, kdo je má opravdu rád! Přiznám se, že se s nimi sžívám postupně, s odstěhováním z Prahy jsem se musela vyrovnat cynickým humorem, ale už i já jsem musela uznat, že tu jsou fakt krásná místa: třeba okolí Cínovce nebo procházka na Komáří Vížku.
Díky za doporučení knihy Cejch výše v komentářích, zkusím ji někde sehnat, ale vidím, že máte pravdu, že je beznadějně vyprodaná. Teď ji chci ještě víc!
Až ji seženeš, pak mi ji půjčíš, ano?
Nebude to žádná legrace, nemůžeš rozhodit sítě na svém FB? Někdo z tvé bubliny určitě musí něco vědět
Zkusím
Jitka Lukšová jí má v knihovně v Ostravě.
Hledáte tuhle knihu? https://knihobot.cz/kniha/654369-cejch/?gclid=CjwKCAjw3riIBhAwEiwAzD3TiZ55Ltf7R2LPLERarEf9FdCrvUqxRyGBqxFWyAXMLPsqUQgpDmLW7hoC96QQAvD_BwE
Ráda čtu vaše příběhy. Navíc žijete v kraji, který jsme s manželem v době covidové pro nás objevili a putujeme jím po cestách i necestách každou chvíli. Včera třeba krajinou kolem zaniklé obce Újezd.
To mě těší, tato krajina poodkrývá mnohé… díky mým rodičům jsem objevovala oblast kolem Kalku, tady se dá krásně procházet i německou stranou Krušnohoří, pak mám oblíbená místa u Boleboře a Blatna, tady zejména osadu Květnov, kde je poutní mariánské místo, a Orasín, odkud se dá jít pěšky k jirkovské přehradě.Nádherná příroda. Krásná procházka je také Bezrušovým údolím, můžete začít v Hoře sv. Šebestiána, to pak jdete z kopce, minete i Hubertovu studánku a vodopády na Chomutovce…
Děkujeme za tipy. Mrkneme na mapy a do knih. Zítra ale Krudum.😊
Díky, Radko, sluníčka tu máme dost, Chomutov je pod horami, teď tedy jako všude okolo je po dešti, jinak se to tu počasí neliší.od ostatních částí země. Po r. 1989 se hodně udělalo pro zlepšení životního prostředí, to už tu bylo kritické, takže teď máme stejnou kvalitu ovzduší jako jinde. Boží jsme všichni 🙂
Ďakujem, Vlasto, moc pekný obrázek aj text, je to úžasné,keď niekto môže robiť niečo pozitívne a ešte tým aj pozitívne vplývať na druhých ľudí…držím palce, nech sa vám darí aj ďalej…
Děkuju, pomáhá mi v tom manžel, je to taková moje logistická podpora :-), zároveň ve městě ožilo víc prostor, kam dávají práce dětí učitelky, a je to takové oživující.
Část života jsem strávil v Západních Čechách. Než jsem se tam stěhoval, tak mě strašili, že v kraji jsou místa, kde to vypadá hororově. Někde snad. Potom ale ujdete pár kroků a najdete kousek lesa a louku a jezero a čistý vzduch a vypadá to tak krásně, že pochopíte, proč si praotec Čech vybral Českou republiku, jako skvělé místo k žití 🙂 Podobné je to určitě i v kraji Vašem. Hezký den
Tak to mě těší, že máte taky hezké zážitky z našeho kraje. Západní Čechy jsou navíc obohacené o častější výskyt minerálních pramenů, zrovna jsme byli v Karlových Varech, kde ráda okusím studenou minerálku z Kyselky.Jsou tu lázně, které proslavil pan Mattoni.Budovy jsou tedy zčásti zdevastované (následek nepovedené privatizace), z části již opravené. Hlavně že prověřené prameny tu proudí, a čerstvou minerálku si může odnést v lahvích kdokoliv.
Sudety jsou pořád tak trochu tajemné, díky Adélce, která zde žije, jsme s ženou cosi málo projeli. Jsou tam místa, která Cílek nazývá „makom“, cosi zvláštního, špatně popsatelného, a přesto vnímaného. Pěkný den, Vlasto.
Děkuji, Tomáši, je to tak, Makon – knihu míst od pana Cílka znám a za nejlepší knihu o našem kraji považuji román Cejch od Zdeňka Šmída. To je taková sudetská bible, dějiny několika rodů zde žijících, skvělé dílo. Prý ani není již dostupné (vyprodáno), tak snad někdo osvícený znovu vydá.Román byl i zdramatizován, hrálo jej Chebské divadlo právě na té akci, kam jedu o víkendu.Königsmühle – česky Králův mlýn, zaniklá obec u Loučné pod Klínovcem. Doporučuji k návštěvě, i mimo akci, je tu i „samoobslužná“ útulna pro turisty.