Nechceme ani jednoho Japonce
Předseda strany SPD – přímé demokracie pan Tomio Okamura se vyjádřil v médiích, že je proti tomu, abychom přijali k nám byť jen jednoho z občanů Afghánistánu, kteří pomáhali našim vojákům v jejich zahraniční misi
„Odmítáme přijímání afghánských emigrantů. Tlumočníci, se kterými byly uzavřeny pracovní smlouvy, byli na místní poměry královsky placeni. Takže jsme my pomáhali jim, a ne oni nám. Hnutí SPD je toho názoru, že bychom neměli přijmout ani jednoho. Jsou z kulturně totálně odlišného prostředí, které nemá respekt k našim hodnotám, ženám, občanským svobodám atd., a proto by měli zůstat doma,“ zaujal zcela nekompromisní postoj k pomoci Afgháncům Okamura.
Nikomu neberu právo na jeho názor, koneckonců jsme stále ještě v demokracii, kde je svoboda projevu i po něm. Co je však děsivé, je že podobný názor veřejně nedeklamuje jedinec po pátém pivu v pajzlu ale člověk, který je již léta v Parlamentu České republiky. Naše země je založená na ideálech pomoci těm, kteří ji potřebují. Panu Okamurovi je třeba připomenout, že před 80 lety naše zem přijímala jedince německého původu, prchající před jistou smrtí. Pokud by zůstali v zemi, kde zvítězil nacionální socialismus, jeho odpůrci končili v koncentračních táborech či kulkou v hlavě. Naše země rovněž přijímala koncem tohoto století jedince, prchající před nacionálním běsněním na Balkáně. Byl jim poskytnut asyl a umožněna integrace do společnosti. V mnoha oborech – i těch špičkových – u nás pracují. Jen okrajově zmiňuji občany vietnamského či ukrajinského původu, bez nichž bychom si některé služby už jen těžko představili.
Drnkat na nejhorší pudy tvrzením že „dostali královsky zaplaceno“ a tedy se na ně můžeme vykašlat a ponechat je jejich osudu, spadá přesně do dikce odporného šovinistického myšlení. Těchto přijatých lidí z Afghánistánu nejsou mraky, je jich pár desítek, a jistě lze u nich předpokládat vděk za záchranu života a snahu se zařadit do naší společnosti.
Pokud bych se přiblížil dikci pana Tomia Okamury, řekl bych, že užitek z právě přišedších imigrantů z Afghánistánu bude pro naši zem větší, než užitek z jednoho užvaněného Japonce.
Holt „náš“ poloviční pitomec stále roste a roste.
A když chybí zpětná vazba, tak začne děsit lidi (časem i své příznivce).
Přesně tak. Těm lidem hrozila smrt nebo mučení a týkalo by se to i jejich rodin. Kdo jiný by měl těm lidem pomoci, když ne my. Jeden generál pronesl, že zachránit ty lidi je otázka vojenské cti. Já bych šel ještě dál a řekl bych, že jde dokonce o naši povinnost. Vždyť svou prací riskovali své životy. Pan Okamura jen ukázal, co je opravdu zač. Jemu na lidských životech záleží, jen když se mu to hodí, je to líbivé a podbízivé. Hezký den Tomáši
Poslední dobou nemám příliš chuť komentovat politiku, ale podobné výroky mne vždy nadzvednou. Je to obyčejná lidská špína.
Užitek Tomia Okamury je nulový. Jediné, co dokázal pro hospodářství udělat, je, že naprosto rozvrátil domácí průvodce a dal to do rukou cizincům, kteří často ani nevědí, z kterého století je třeba Karlův most.
Je to taková zhoubná nemoc demokracie, která je oslabená a nechává podobné jedince na výsluní, místo toho, aby je eliminovala z veřejného života.