Belmondo a ti druzí
Několik dní jsem teď truchlila nad odchodem rošťáka a dobrodruha, pravého chlapa, Jeana-Paula Belmonda. Jasně, že jsem ho neznala osobně, ale ty role, které ztvárnil ve filmech jako byl Profesionál, Zvíře, Muž z Acapulca… tolik mužnosti a zároveň i vtipu nebo závažných témat cti, charakteru, odvahy.
Archetyp muže, to byl Jean Paul Belmondo, který se vlastní pílí vypracoval ve hvězdu, v pravou chvílí se stal i producentem svých filmů, spolupracoval s nejlepšími režiséry své doby, byl profíkem každým coulem. A právě film Profesionál dávali na ČT jen několik dní před oznámením jeho skonu. Belmondo jako tajný agent, kterého nechají na holičkách, jde, rozhodnutý dokončit úkol. I když ví, že ho to bude stát život. Nádherná hudba, jedna z nejemotivnějších, však také od dalšího velkého mistra Morriconeho.
Belmondo zůstal nádherným chlapem i ve stáří, ten jeho úsměv ve vrásčité tváři, s šedinami, s chůzí již méně jistou, ale přeci… a pak fotografie, kde je znát i utrpení, které prožil. Nikdo tu nemáme jen na růžích ustláno.
Velký herec po sobě zanechal i několik potomků a vnuků, šli ve smutečním průvodu, krásní, a i řeč prezidenta Macrona byla na místě. Odešel hrdina našich srdcí, milovaly ho ženy a ctili i muži, kteří by také chtěli být oněmi hrdiny z filmů… a jaká je realita? Ne tak veselá, jak ve filmech, někdy i tragická, nebo tak nějak na střídačku… znám jednoho bývalého špiona, který má podobné rysy, v tom ryze mužském duchu a to odvahu, vytrvalost, zásadovost. Ne vždy měl ale dobrý úsudek, to už je však jiný příběh. Snad jej dopíšu, musím se k tomu vždycky hecovat, třeba zrovna psaním sem, aby to byl takovej veřejně danej příslib, že tu knihu vzpomínek bývalého špiona dokončím. Když ho nezastřelili jako Profesionála, přežil výstřely i jiné nástrahy, a chce svůj příběh dát všanc. Své důvody pro to má. Možná přímo osud.
Děkujeme, Jean-Paule, že jsi byl, jakýs byl, měli jsme tě rádi, hrdino. Zanechal si tu skvělé dílo. Na tvé filmy se znovu rádi podíváme a užijeme si tvé rošťáctví, odvahu a čest.
Díky, Radko, koukám, že jsi našemu hrdinovi dnes taky věnovala vzpomínku, já fakt několikrát zaslzela, že už tu nebude, že něco skončilo.I když vlastně novější filmy s Belmondem už neznáme. A divadelní role prakticky vůbec.
Vlasto, existuje-li někdo, o kom lze říci, že si svůj život užil, pak je to Bébel. On si všechno užíval do sytosti, a tak jistě jej nic nemrzelo, že něco v životě nestihl. A zanechal role, které budou bavit ještě naše vnuky.
Jo, a odešel ve chvíli, kdy tělo už příliš zesláblo. V kruhu rodiny, tak je to ideální. Když jsem tedy na funuse v televizi viděla Delona, jak se taky opírá o hůlku a syna, ale pořád je to velkej fešák… a Piera Richarda, ten měl hole dvě, shrbené tělo, husté šedivé vlasy… ten je ještě starší.Trochu smutek, jak vypadá stáří, ale nelze nic jiného, než to přijmout.
No vida, to neumím, vložit sem do komentářů fotku.Tahle říká: netruchlete, jsem tu stále s vámi 🙂 aneb proto jsem točil filmy, abych se stal nesmrtelným…
Tak tak.
(Co se týče fotky, prostě jsem vložil link a ona se zobrazila sama.)
Diky za popis funusu, o to jsem v Kanade prisla, zrejme to bylo na BBC, ale nestacium vse….