Židovský humor XLIV
Skončil Jom kipur, Den smíření, tak aspoň pár vtipů.
Katz a Rabinovič se pohádali.
– Rabinoviči, jste zbabělec a darebák! – křičí Katz – Vyzývám vás na souboj! Kterou zbraň si zvolíte? Kord nebo pistoli?
– A vy? – zeptá se Rabinovič
– Volím si kord!
– Tak já si beru pistoli!
Korpulentní Rivka zpovídá manžela: „ Mojše, řekni mi upřímně jaké jsou podle tebe ideální míry ? “ Mojše se zamyslí a odpoví : „ 1648 – 1815 – 1919; Vestfálský, Pařížský a Versailleský.“
– Paní Kleinová, uveďte důvody, které vás vedly k podání žádosti o rozvod, – říká soudce.
– Nedávno jsem totiž náhodou zjistila, že můj manžel vlastní byt, který si už patnáct let pronajímáme.
– To je geniální! – neudrží se soudce.
Potkají se dva muzikanti: „Hirsch, voni prej založili kapelu, s kým tam hrajou?“ – „Naja, je tam Taube, Pick, Ivanov a já….“ – „Počkají, proč Ivanov?“ – „To vědí, Rusák… Ti se nacpu všude, i k nám do černošský kapely.“
Starý Žid se ve vlakovém kupé dlouze zadíval na proti němu sedícího mladíka a pak se zeptal:
„Chlapče, nejsi ty syn Zalmana Katze?
„Ano, jak to víte?“ podivil se mladík.
„Je to velmi jednoduché,“ začal vysvětlovat. „Kam může Žid na Ukrajině jet, do Oděsy nebo Berdičeva. Jsme v rychlíku Oděsa-Kyjev takže jedeme do Berdičeva. Mladý Žid může jet do Berdičeva jen ze dvou důvodů: buď někdo zemřel nebo se někdo žení. Protože jsem volal do Berdičeva, když jsem odjížděl z Oděsy a nikdo tam nezemřel, znamená to, že se někdo chce oženit. V Berdičevu jsou tři dívky na vdávání: Sára, Róza a Raječka. První dvě mají ženichy a Raječku si může vzít jen syn naprostého idiota. Tak jsem tě poznal, chlapče!“
Mojše si postavil suku na balkónu svého bytu na Park Avenue.
Někteří jeho nežidovští sousedé z „vyšší společnosti“ ho dali k soudu. Tvrdili, že suka na jeho balkóně má negativní dopad na hodnotu jejich bytů v této nóbl lokalitě.
Moše se opravdu obával, jak dopadne soud. Byl předvečer osmidenních svátků, takže by mu nezbyl čas na náhradní řešení, kdyby mu soudce nařídil, aby suku zboural.
Vroucně se modlil o pomoc a Hašem ho vyslyšel.
Soudce Ginsburg, který byl sám Žid, měl pověst velmi moudrého a spravedlivého člověka. Po vyslechnutí obou stran, se otočil na Mojšeho a vyplísnil ho:
„Uvědomujete si, že žijete na Park Avenue, a ne v Brooklynu? Očekává se určité dekorum, když bydlíte na Park Avenue. V takové nóbl ulici nemáte právo bez povolení budovat primitivní chýše. Tímto činím rozhodnutí, že buď zbouráte chatu, nebo zaplatíte pokutu tisíc dolarů.
Máte přesně osm dní na nápravu! Další případ!“
– Sárinko, prý jste se vdala.
– To je pravda.
– A kdo je tím šťastným?
– Moje maminka.
V jednom malém městě zemřel dlouholetý předseda židovské obce. Na schůzi správní rady vystoupil s projevem sekretář kehily:
– Moji drazí! Když dnes v tomto sále pověsíme portrét zesnulého, splníme tím povinnost, která nás tížila již dlouhou dobu. Tento muž si již za svého života zasloužil viset na místě, kde většinu času působil...
K bankomatu v Oděse přichází žena s asi pětiletým chlapcem.
„Vybereme nějaké peníze a půjdeme do obchodu,“ řekne matka.
Vloží kartu do bankomatu a vybere peníze.
„Vevnitř sedí tatínek?“ zeptá se tiše synek.
Nápis na synagoze před Jom Kipur:
„Nemáte tolik hříchů, abyste nemohli vejít.
A ani tak málo, že byste neměli vejít.“
Dva astronauti přistanou na Marsu. První úkol, který dostanou je zkontrolovat, zda je na planetě kyslík.
„Dej mi krabičku sirek“, řekne první. „Buď to chytne, pak tu je kyslík, nebo se nic nestane.“
Vezme krabičku a chystá se škrtnout, když se najednou objeví Marťan, mává rukama a křičí: „Ne, ne, ne!“, pak mu sebere zápalku a zmizí.
Astronauti se na sebe podívají, v očích strach. Mohl by být na Marsu neznámý výbušný plyn? Pak ale vytáhnou další sirku … a hned se objeví dav hysterických Marťanů, všichni mávají rukama a křičí:
„Ne, ne, nedělejte to!“
Astronaut říká svému kamarádovi:
„Vypadá to vážně. Čeho se tak bojí?“
Než ale hlavní Marťan stihne zareagovat, první astronaut škrtne zápalkou, ta vzplane, shoří a … nic dalšího se nestane.
„Proč jste se nám pokoušeli zabránit, abychom škrtli sirkou?“
„Dnes je Jom kipur!“ odpoví vůdce Marťanů.
„Izák, měl by ses konečně oženit. Vždyť je to ostuda nemít ve čtyřiceti rodinu. Přece nejsi žádný šlemíl, kde je problém?“
„Rabi, já bych založil rodinu moc rád. Jenže moje matka zkritizuje každou potenciální manželku, kterou přivedu domů. To si ani nedovedete představit, jaký pak vždycky ztropí céres. Nakonec na celou ulici hořekuje a sténá, že ji mám na svědomí, že tuhle teda jen přes její mrtvolu. No mám já tohle zapotřebí?“
„To je jednoduché, Izák. Najdi si děvče, které bude její přesnou kopií.“
Izák rabína poslechne a celé dlouhé měsíce tráví hledáním ženy, která vypadá jako jeho matka, má stejný vkus a stejné manýry, zkrátka, je to její dokonalý klon. A – podařilo se. S velkou slávou ji tedy přivede na večeři domů…
„Jak to dopadlo?“ ptá se hned další den zvědavě rabín.
„Což o to, matka je nadšena. Tentokrát mám na svědomí otce, prý jen přes jeho mrtvolu…“
Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič měl bolesti nohou a špatně se mu chodilo. Léčil ho slavný židovský lékař Gavriil Abramovič Ilizarov. Díky jeho zkušenostem se skladatel uzdravil a bylo mu mnohem lépe. Vděčný Šostakovič pozval Ilizarova na autorský koncert do Malého sálu Leningradské filharmonie. Gavriil Abramovič seděl na dobrém místě a Šostakovič s potěšením zaznamenal, že doktor vypadá velmi spokojeně…
Po koncertě se velký skladatel obrátil na velkého ortopeda a zeptal se ho na jeho dojmy z vystoupení…
– Moje dojmy jsou skvělé, Dmitriji Dmitrijeviči, – odpověděl Ilizarov. – Podle mého názoru jste nádherně vystoupal po schodech na pódium a také jste krásně sešel dolů…
Abram odletěl na služební cestu na Maledivy.
Když za tři dny vyřešil všechny záležitosti, zalíbilo se mu tam a rozhodl se strávit další týden jako dovolenou. Svému svobodnému společníkovi poslal zprávu:
– Přijeď na dovolenou. Vezmi s sebou moji manželku a tvoji milenku…
Po chvíli přišla odpověď:
– Zítra v 11 hodin odlétáme. Mimochodem, jak dlouho o nás víš?
David dospěl v muže. Vystudoval s vyznamenáním. Na vojně dostal vyznamenání za chrabrost. Postavil dům, zasadil strom a zplodil syna. Teď nastala ta chvíle, kdy se dokázal podívat matce zpříma do očí a říct:
„Já tu polévku jíst nebudu!“
Tak shavua tov, chaverim….
Ďakujem Tome, pobavilo ako vždy…a vďaka za pripomenutie Jom kipur…bola som rozcestovaná a ušlo mi to…
:o]