Ve zralém věku studentkou VŠ
Co zmeškáš v mládí, můžeš si dopřát i ve věku tzv. zralém, kdy máš ještě dost chuti do života, odhodlání a plány, co chceš dělat v budoucnu. Tak jsem využila jarní lockdown, kdy jsem se připravovala na zkoušku, se synem vysokoškolákem pronikala do tajů matematiky, něco málo jsem vstřebala, a pak už jen využila své záliby ve čtení, chápání textů, to je obsahem současných scio testů. Povedlo se mi je udělat tak, že to stačilo na vybranou školu.
A pak už zápis nových studentů v aule, ty nejlepší decentní šaty pro tuto příležitost, slavnostní chvíle, jo, jsem tu nejstarší, na chodbě mě zdraví i studentík, zřejmě myslí, že tu pracuju. 🙂
Prohlížím si výtvarno na chodbách, to mě zajímá nejvíc, a vidím, že jsem na správným místě, že tu rozvinu, co v sobě mám, a co jsem doteď jen amatérsky dělala. Až mě teď tečou slzy, když si vybavím ty pocity, i ten stres, který předcházel určitým situacím, a zvládla jsem to.
Dnes jednu na první hodinu a už mám za sebou i mailovou komunikaci s jedním vyučujícím. Byl tak laskavý, znalý toho, jak se asi my prváci, v novém prostředí cítíme. Píšeme si večer, je na příjmu, vše pochopím, a už mám napsanou žádost o uznání praxe, je to přeci jen taky úřad, taková škola. Několik podpisů a razítek, a dostanu kýžené první kredity.
Komunikace je základ, založila jsem na Fb skupinu, kde se domlouváme s kolegyněmi, co je třeba. Velmi užitečný nástroj. I v práci mám zkušenější kolegyni, která mi už radí, předává zkušenosti.
Jeden vyučovací blok nám dnes i odpadá, tedy přesouvá se na jindy, a díky tomu mám čas udělat si v Ústí nad Labem poznávací výlet. Bude to hrad Střekov, jede mi tam od fakulty dokonce autobus, tedy poblíž k hradu k Ovčácké stezce. Pak půjdu lesem až na vrchol skály… a pořádně se rozhlídnout po krajině.
Teď už jen dobalit baťůžek se všemi důležitými věcmi, pití do vlaku, jedu osobákem, možná hudební nauku si zas vezmu s sebou, to je jeden z předmětů, ke kterému už něco mám, abych se naučila. Má být dnes krásně, tak si užiju i cestování.
Moja drahá, klobúk dolu, teším sa s vami, cítim z tých riadkov, aká ste šťastná…ja som si robila druhú vysokú školu v štyridsiatke a už vtedy to bol zaberák…držte sa…
Děkuji, nevím, jak to dopadne, uvidíme. 🙂
Tak to tedy smekám a ukláním se tak hluboce, co mi bolavé corpuscullum dovolí!
Jejda, to není třeba. Zmeškala jsem to v mládí, tak si dopřávám teď. Dnes jsme měli tělocvik a docela sranda. 😊 Mám tu už kamarádku v podobném věku, Výlet na Střekov se vydařil, teď paříme
Však já to, paní Vlasto, nedělám proto, že by to bylo třeba, ale protože chci. A vyjádřit obdiv, jejž cítím, fakt chci.
;o)
To je milé, díky.
Vlasto, máte můj nejhlubší obdiv. Vím, jak je to těžké se učit nové věci, mozek již zdaleka není tak pružný, musí se více opakovat, aby zůstaly paměťové stopy. Navíc je nutné vést i klasický život manželky atd….domácí práce, povinnosti k rodině. Hluboký respekt a úcta k Vám.
Děkuji. Nějak se to vše seběhlo, že je mi přáno. Jsou tedy předměty, kde se obávám, zda to zvládnu, ale netřeba příliš dopředu řešit, co asi tak bude, teď to jde, a to je hlavní.