“Zas máš krámy, co?”

“Zas máš krámy, co?” spadá do série “Jak nejrychleji zprudit ženu”. Aneb seznam nejhorších keců, plků, kydů, co jsem si vyslechla.

“Pro ženu je přirozené býti matkou,” pravil single muž. Neznám nic méně přirozeného než se v noci budit pětkrát či vícekrát a uspávat malé řvoucí cosi. Oteklá jak kráva, s vytahanýma rukama od věcného chování závidím těm údajně bezohledným “kariéristkám” a zdá se mi, že jediný životaschopný stav je bezdětnost.

“Každá je zlatokopka,” sdělil zapšklý skoro bezdomovec. V jistém věku jsem začala skutečně řešit, zda dotyčný muž někde bydlí a pracuje. Nazývala jsem to spíše přirozenou vývojovou pragmatičností, než zlatokopectvím. Ale pokud budete trvat na pejorativním označení zlatokopka, když chci, aby měl muž zaměstnání či hodně hodně solidní rentu, tak si prosím poslužte.

“Čekají na prince na bílém koni,” oznámil bodře týpek, kterému nevyšel desátý vztah, během toho mu vyrostl pivní pupek a jal by se seznamovat jen s VŠ vzdělanou ženou, s “přirozeně” sexy postavou, finančně nezávislou, ale zároveň toužil po spíše “podomácky” submisivní ženušce u plotny. Zde bych ráda přemoudřele vyřkla v konvenčním duchu pohádek: “Pokud jsem princezna já, je snad jasné, že očekávám prince!”

“Zase máš krámy, co?” vědoucně pronesl hysterik, co se věší z každé maličkosti. Nevím, k čemu bych tu otázku přirovnala směrem k mužům. Něco jako: “Ty seš totální labilní pako, protože je zrovna úplněk, co?” Moji milí, já jsem labilní skoro každý den, bez ohledu na hormonální či astrologické jevy, tudíž nezbývá než gratulovat mému partnerovi ke skvěle vyrovnané partii.

“Řídíš jako typická žena!” vykřikl macho pan dokonalý řidič, jemuž hrozí odebrání řidičského průkazu z důvodu věcně překračované rychlosti. Zde jsem dokonale z obliga, protože neřídím radši vůbec a řidičák jsem dokonce pro jistotu ztratila, ale kdybych měla popsat svůj um, tak se popíšu spíše jako typickej lempl co jede dvacítkou, křečovitě svírá volant a oči mu div nelezou z důlku, pohlaví zde nehraje žádnou roli, neboť je slušně schované pod sukní.

“Počkej až budeš mít dítě!” A následně: “Jedno dítě žádné dítě, počkej až budeš mít dvě děti!” Věty všech zasloužilých matek pro nezasloužilé matky. Použití je indikováno u všech více či méně stresových či zátěžových situací, protože mateřství je přece jasně největší stres na světě. Je!! Jenže to nemusíme cpát všem horem dolem, na mě se mateřství vyřádilo i vizuálně, kdy za všechny své nové tiky a neurotické projevy vděčím dětem. Aneb mateřství a jeho benefity.

“To tě toho doma moc nenaučili,” protočil oči pan dokonalý nad mou lehce hrudkovitou svíčkovou. Pan dokonalý, jehož poslední rozlučkové slovo nebylo “rozchod”, ale “uvidíme se zítra”. Aby mi pak jeho matka musela taktně vysvětlovat, že to, že mi dotyčný nebere již týden telefon neznamená, že je mrtev, ale že mi dává košem. Pak kdo koho co naučil a nenaučil. Pche.

“Podívej se na Terezku, jak všechno hezky zvládá,” obdivně zavyl muž nad jinou ženou, dokonalejší, úchvatnější, ryzejší než vy a než jiné ženy.  Zabít. Zabít je oba.

Drazí, berte to s nadhledem jako každý můj kvák. V příštím vydání toho internetového bulletinu se zaměříme na muže a jejich oblíbené kecy/ plky/ kydy.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články