Studentkou VŠ ve zralém věku, díl II.

Mám tolik dojmů a zážitků z druhého vyučovacího dne na vejšce, kde jsem nejstarší studentkou nejen v naší třídě, ale nejspíš i na celé fakultě či dokonce univerzitě, že se prostě musím podělit. Takže udělujíc si neobvyklý titul „miss“, kterou nikdo nevyhlásil a vyhlašovat ani nebude :-),si tu dovolím podělit se o dojmy, snad stařešině bude odpuštěno. Protože ten náš J.Š, pedagog, který nám dnes vyprávěl hlavně o Platónovi a Komenském, je taková osobnost, že mi srdéčko zaplesalo. A úsměv paní budhové se mi rozlévá po líci, tak to zkusím předat slovy, co a jak. Ne abych si snad vylepšila budoucí hodnocení u zkoušky, ale že se ráda dělím o zážitky svaté, když těch klatých je proklatě dost, a je třeba nastolovat rovnováhu.

Jestlipak víte, že o pedagogice můžeme mluvit už v pravěku? To se děti učily hlavně nápodobou. Našly se i tehdejší hračky, a také Věstonická Venuše, ta hraje v našem příběhu důležitou roli. Pan doktor se zmínil o tomto artefaktu v souvislosti s poznáním lidí z dávných dob, kteří ctili plodnost, důležitou pro zachování rodu.

A teď si představte situaci, kdy jeden muž za řečnickým pultíkem v učebně vypráví o Venuši a sleduje ho téměř čtyřicet  žen, z toho jedna matka s nemluvnětem. A to nevinné dítě reaguje na jeho výroky souhlasně, až to vyznívá, že je tu s námi přímo Ježíšek. A když matka – studentka – ukládá své dítě do kočárku, tak  snad všichni pokorně pozorujeme ten výjev. Až náboženský.

O různých typech víry a současné převaze rozumu i ztrátě sjednocující ideje mluvil náš pedagog také, a to v kontextu proměn právě pedagogiky, závislé na tom, jak se měnila civilizace. Každý stát si ve svém školství vychovává občany, kteří budou fungovat právě v dané době. I když tady je naše české školství – to už je můj osobní názor – poněkud pozadu, doba a její požadavky se mění příliš rychle.  A proto třeba příklon k různým alternativám.

Kdo v tomto viděl na svou dobu mnohem dál, byl Jan Ámos Komenský, jehož dílo budeme při studiu poznávat, už máme i jeden úkol, rozvinout některou z jeho myšlenek. Baví mě to, jsou to kreativní úkoly. Asi začnu Labyrintem ráje a srdce, uvidíme. Knih, v nichž je předávána cenná lidská zkušenost, je více, a jsem ráda, že si díky studiu rozšířím obzory.

A tady už musím zmínit i další emotivní moment, který mě přivedl až k slzám, když se nás vyučující ptal, kdo jsme na této škole z opravdového zájmu o vzdělávání se na akademické půdě, aniž bychom to nutně potřebovali třeba ke své práci. Hrdě jsem zvedla ruku. I když samozřejmě počítám s tím, že získané zkušenosti uplatním i v praxi, ale prvotní je ten zájem o vzdělávání v oblastech, které univerzita nabízí.

O tom, jak důležité je působit výchovně na děti, se asi ani zmiňovat nemusím, ani o tom, že to učitelé v dnešní době nemají vůbec jednoduché, to by bylo na delší pojednání. Dnes jsem se jen chtěla podělit o zkušenost, že učit se můžeme v jakémkoliv věku, a že jsou tu lidé, kteří mají co předávat. Ona syntéza nejrůznějších oborů, kterou při přednášení tématu pedagogika používá pan J.Š. je přesně to, co očekávám od školství. Umět propojovat znalosti z různých oblastí, nacházet souvislosti a celé to předat dál, aby bylo k užitku.

Díky, pane doktore (nejradši bych teda řekla pane profesore, ale máme užívat  akademické tituly, to se taky učím). Byl to prima den. A snad už se těším i na zkoušku zrovna v tomhle oboru, zkusím totiž nastudovat ještě víc, než po nás teď chcete, abychom si o tématu zlehka popovídali, i když vědomostně jistě budete mít stále navrch 🙂 O to nejde, ale o tu zábavu v hledání a nacházení souvislostí. To mě baví. A duchovní rozměr toho všeho, moc dobře jste to popsal, byl to pro mě zážitek. Mám totiž sklony k filozování, ač jsem taky Venuše, a naštěstí už my ženy můžeme, i díky osvíceným mužům. No není tenhle svět prima místo k životu?

Kdoví tedy, jak to skutečně bylo v tom světě představ, jak popisoval Platón. Odkud jsme sem „spadli“ nebo jak jsme byli vyhnáni z ráje… to jsou vlastně podobné mýty. Nebo snad realita? 🙂

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články