Vratislav Mynář nad JIP, nad lékaře, nadevše
Dne 14.10.2021 se v médiích objevily dvě zprávy. Ta první oznamovala, že předseda Parlamentu navštívil v doprovodu kancléře Mynáře hlavu státu, jež je nyní na Jednotce intensivní péče ÚVN. Ta druhá (zde) pak oznámení, že se tak dělo bez vědomí ošetřujícího lékaře.
Člověk nemusí být lékař, aby měl jakési povědomí o tom, co je to jednotka intensivní péče. Koneckonců i v přiblblých seriálech, kterými nás krmí různé stanice, se tu a tam objeví záběr z tohoto prostoru, kde blikají různé senzory, píská křivka EKG a okolo lože nemocného kmitají sestřičky a lékař.
Všichni vědí, že se tady bojuje přinejmenším o zdraví vážně nemocného jedince či spíše častěji o jeho život. Úkoly jsou přesně dány, pravomoci personálu rozděleny včetně odpovědnosti za dané úkony, každý ví, co má v dané situaci dělat. Bohem nad vším (a to doslova, neboť špatné rozhodnutí může znamenat konec) je lékař JIP. Na něm záleží, jak je kupříkladu nastaven rytmus podpůrného dýchání, skladba výživy (podávané zde logicky spíše nitrožilně než ústy) a mnoho dalších, pro laika nesrozumitelných činností.
Logickým požadavkem je dohled nad co nejsterilnějším prostředím, neboť oslabený lidský organismus může zabít i jinak celkem neškodná bakterie či virus. Z tohoto pohledu jsou návštěvy nemocného omezeny pouze na krátkou dobu a to jen pro nejbližší příbuzné. Vždy je nutné, aby o této návštěvě personál věděl dopředu, byla načasována mimo čas, kdy se u nemocného provádějí nezbytné úkony (a v případě většího počtu lůžek i u ostatních nemocných) a návštěva byla patřičně oděna nemocničním sterilním šatem. Každou návštěvu musí schválit lékař JIP, toto právo v žádném případě nemůže mít sestra.
Lékař JIP nemusí být nutně přítomen celou dobu své směny, nicméně musí být dostupný v řádu desítek vteřin, protože stav nemocného se může náhle dramaticky změnit a rychlé jednání lékaře je naprosto nezbytné.
Pakliže došlo skutečně k neoprávněnému vniknutí jednoho ústavního činitele a jednoho nikým nevoleného úředníka k hlavě státu, jedná se o zcela bezprecedentní krok. Zde totiž ani vůle a přání nemocného nepřebíjí rozhodnutí lékaře JIP.
Jsou dvě možná vysvětlení. Buď je prohlášení mluvčí ÚVN jistým alibismem, kterým se snaží se sebe setřepat odpovědnost za situaci, která se odehrála na JIP u lůžka pana Zemana. Může se tím skrývat jistý nepořádek (používám záměrně vlídný eufemismus), který na zmíněné jednotce vládne.
Druhou možností je přístup kancléře pana Vratislava Mynáře, který kovbojským stylem „já jsem tady nade všemi a mé rozhodnutí je zákon, tak uhni z cesty“, prosadil svou vůli. Je nad vší chápání a logiku, že by sestra při nepřítomnosti lékaře jej okamžitě neinformovala o nastalé situaci. Jsem si navíc jist, že v případě hlavy státu je lékař přítomen stále. Že tím kancléř Mynář mohl ohrozit svého šéfa, že tím porušil veškerou subordinaci, tolik potřebnou a nutnou v těchto prostorách, mu nejspíše nedošlo nebo mu to je jedno.
Na laskavém čtenáři ponechávám na výběr, která ze dvou uvedených situací je pravděpodobnější.
Zaslechl jsem spekulaci, že když Babiš přišel v neděli na hrad, našel tam slabého prezidenta a Mynáře, který mával papíry a chtěl podepsat nějaké zplnomocnění. Premiér prý všechny seřval a zavolal lékaře. Nevím, co je pravda a co lež. To, co se děje je však odporné a vláda, parlament o senát by měly najít rychle způsob, jak tohle ukončit. Jinak se stane něco zlého. Se zlem se musí bojovat a véřím, že někdo najde způsob. Hezký den
Musím říct, že prezident je pro mě cizí člověk, který bohužel není poctěn mým obdivem, natož uznáním, že je tím pravým zástupcem naší země, takže ani jeho zdravotní stav mě nějak zvlášť nezajímá.
Co mě ale nesmírně pobuřuje je to, že takový nýmandi z hradní kanceláře si dovolují zastupovat prezidenta, z lidí dělat blbce a to beztrestně.
Pan prezident se jimi obklopil s bezmeznou důvěrou, takže sklízí co si sám zasel, ale tohle oblibujíci jednání těch ouřadů vůči občanům je do nebe volající. Fakt nejsou žádné páky proti těm…
Já nevím jak ostatní, ale pominu-li fakt, kdy jsem si nikdy nemyslel, že to tady může vypadat jako když umírá poslední člen vládnoucího rodu, tak se tím nesmírně bavím.
Jo, má to jisté prvky středověku, pak ještě období generálních tajemníku strany. Nejspíše si užívá finále.
Velice presné, Tome, na Slovensku tomu hovoríme, že…“nám niekto tlačí kaleráby do hlavy…“
Pekne povedané, Soňa….