Pohádka o napraveném hříšníkovi

Asi neodradím laskavé čtenáře sdělením, že i tato moderní pohádka – jak zvykle – končí šťastným koncem a není třeba se obávat, že to bude jinak.

Byl nebyl jeden internetový blog. Takových, jakých je na světě spousta, že bych jich jeden nedopočítal. Na něj chodila celá řada těch, kteří měli něco na srdci a chtěli to sdělit ostatním. To, co tam psali, bylo slušné a věcné, věci různorodé, takže si každý našel to, co chtěl. A když nenašel, tak šel – jako to v pohádkách bývá – o kus dál. Protože podobných blogů je, jak jsme řekli na začátku, všude jako máku, takže ti, kteří na něm nenašli to, co hledali, to zkoušeli jinde.

Kromě těch, co na náš blog psali, tam chodili i ti, kteří chtěli k napsanému jen cosi přidat, nějaký svůj pohled na věc, poznámku. Když to byla poznámka slušná a byla přínosem, ostatní si ji přečetli a třeba na ni odpověděli. Tak, jak je tomu ve slušné společnosti, kde si lidé navzájem nenadávají a nespílají jen proto, že si myslí něco jiného.

Stalo se, že jednoho dne na blog dorazil jeden mladý pán. Nebyl to žádný hlupák, vystudoval střední školu, obor geodézie a nikdy nebyl členem nějaké organizace, která hlásá nenávist vůči jiným rasám, jinak smýšlejícím jedincům či nábožensky založeným lidem. Určitě zábavný chlápek, s nímž byste v šenku popili a pohovořili. A ten pán se při čtení na autory rozzlobil. Třeba na jednoho, který se snaží samostatně pracovat a má přitom potíže, kterému mu působí vláda. Tomu pánovi také připomněl, s kým chodí jedna z jeho dcer, že ten její galán prostě není tím, co on by si představoval, že je správné. Druhému pánovi náš mladý pán sděloval, že se měl přidat ke svým předkům, kteří končili v plynových komorách, že až jej potká, tak „jej napálí“. Prostě, jak říkám, slušný chlápek, bez špetky nenávisti k jinak smýšlejícím a konajícím. Psal často a rád.

Nějakou dobu mu to procházelo, až jednou došlo k tomu, že jej chytili žandáři. Takoví, co to umí v našich moderních časech. Dovedli jej na stanici, kde musel tak nějak vysvětlit, co jej – jako slušného a nikoli nenávistného jedince – vede k tomu, že jiným vyhrožuje smrtí. Objasnil, že šlo o momentální zastření mysli, že on to vlastně vůbec nemyslel zle, že to bylo jen chvilkové pohnutí, které však trvalo více jak rok. Je přeci známo, že silné emoce ze sebe dostáváme jen ztuha. On přeci, jak uvedl, nemá nikoho v nemilosti a to, že posílal jednoho pisatele do plynu za svými předky, byl dobrý fór, kterému se přeci musí všichni zasmát, jak se povedl.

Před žandáry provedl hluboké sebezpytné pokání. Dokonce napsal jednomu z autorů blogu omluvný list, že jeho konání bylo čistě účelové a nijak se neslučuje s jeho skutečným přístupem k menšinám či etnickým skupinám. Písemně se zavázal, že už nikdy nebude psát podobné své hnutí mysli na blog a že vůbec nikdy ani náhodou už nikoho z autorů fysicky nenapadne. A jak byl v té euforii ze své zpovědi a erupce náhlé lásky k lidem, zavázal se, že přispěje částkou na fond pro oběti trestných činů.

Takže, laskavý čtenáři, pohádka dopadla dobře, hříšník byl napraven a my můžeme jít klidně spát. Dobrou noc.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články