Historický den komunistů

Dnes – 23.10.2021 – se odehraje tzv. mimořádný sněm Komunistické strany Čech a Moravy. Je to pro členy skvělá příležitost, aby provedli sebezpytování a možná si konečně přiznali svůj dějinný konec.

V roce 1848 postulovali Karel Marx a Friedrich Engels ve svém Manifestu již legendární větu, že Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu. Je už asi těžké se vpravit přesně do myšlení obou autorů, nicméně dějiny zejména 20. století jasně ukázaly, že tento džin, vypuštěný z láhve, za sebou zanechal místo vystrašených jedinců desítky či spíše stovky miliónů mrtvých. Ve jménu této „filosofie“ bylo v naší zemi přesně 100 let od vydání Manifestu zahájeno bezprecedentní znásilňování národa. Komunisté začali díky získané moci uskutečňovat marxisticko-leninské teze o beztřídní společnosti, teze o novém člověku, jehož potřeby budou uspokojeny a který bude za nějaký čas žít de facto v ráji.

Od doby Karla Poppera víme, že ten, kdo chce stvořit ráj na Zemi, stvoří peklo. Stovky lidí, kteří byli popraveni ve vykonstruovaných procesech, statisíce uvězněných v koncentračních táborech či věznicích, kde se měla dít „převýchova“ buržoazně smýšlejících v jedince, který se stane části „masy pracujících“, zničené staleté vazby sedláků k půdě svých předků, likvidace duchovního života věřících, kteří nemohli svobodně a bez rizika žít ve své víře. Indoktrinace komunistické „filosofie“ prakticky od první třídy až po případné státnice na vysokých školách, pravidelná politická školení pracujících, aby věděli, co si mohou myslet. Statisíce emigrovavších schopných mimo naši zem a tím i ochuzení genofondu národa. Bylo toho mnohem více.

Po 40 letech panování byli v listopadu 1989 odstaveni od absolutní moci nikoli revolucí v jejich slova smyslu (přeloženo do češtiny – plné věznice, funkční šibenice na Pankráci a obnova dolování uranu v Jáchymově a destrukce jejich rodin), ale klidnou evolucí, která jim nezkřivila ani vlásek. A trvalo dalších 30 let, aby konečně odešli do dějinných útrob, rovněž evolučně a – doufejme – už navždy.

Jejich vyčpělé zboží už nikoho nezajímá. Nikdo nechce vést třídní boj či v sobě budit každé ráno třídní nenávist. Komunisté sami čile akumulují kapitál, dokonce mnohdy sofistikovaněji, než ti, kteří stáli tak říkajíc na opačném pólu. Jejich voliči se rekrutují spíše jen z těch, kteří nostalgicky vzpomínají na dobu svého mládí a na tzv. „sociální jistoty“, které jim byly podávány jako hlavní přednost systému a které se projevovaly sháněním úzkoprofilového zboží, což bylo de facto téměř všechno, co dnes bereme jako úplný normál.

Projevy pravděpodobné nové vůdkyně Kateřiny Konečné, která hovoří o reinkarnaci „radikální levice“, jsou již jen návratem do minulosti, kterou ani členové této strany nemyslí vážně. Ne, že by nebyla společenská poptávka po sociálním smíru a podpoře těch, co nemají v životě tak úplně štěstí. Posledních 160 let historie lidstva podává jasný důkaz, že komunismus toto neuměl a neumí. Vývoj se posunul jinam a bolševický myšlenkový second hand je už passé.

Třeba se stane zázrak a soudruzi si na dnešním historickém zasedání vše výše uvedené uvědomí a navrhnou ukončení činnosti své strany po 100 letech její existence. Požádají pozůstalé jimi zavražděných či ožebračených o odpuštění. Prodejem svého majetku pomohou zvýšit pensi těm, kteří díky jim přežívají jako ti nejchudší v naší společnosti, protože v době svého ekonomicky aktivního života trávili pro své přesvědčení a pevný charakter tato léta ve věznicích, v lepším případě v mizerně placené práci jako pomocné síly.

A nakonec prohlásí, že ono strašidlo, džina, zastrčili zpět do láhve, pečlivě zašpuntovali a hodili do Mariánského příkopu. Byl by to jistě další památný den naší republiky.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články