Babiš na „Červeném Hrádku“

Zdálo by se, že největší moudra vrcholných představitelů „strany a vlády“ vždy padala a padají stále v okamžiku určité agónie příslušného režimu, se kterou může souviset z hlediska ambicí i jakási agónie osobní.

Lze to jistě rozporovat, ale já vnímám odstavení Andreje Babiše a jeho politické firmy od moci jako jistou změnu režimu. Je sice otázkou, jak významná to bude změna, jak ve svých důsledcích ovlivní život v naší zemi a jak bude nový režim posléze hodnocen, ale v principiální rovině změna nastane, respektive již nastala.

Jsem si vědom toho, že nikoli slova, ale činy jsou v politice tím zásadním, přesto, byť je to možná poněkud povrchní, intenzivně vnímám chování a rétoriku nové a staré politické reprezentace. Výroky Andreje Babiše jsou v tomto smyslu obzvláště výživné. Kultura projevu dosluhujícího premiéra byla vždy otřesná, a to rozhodně nejen kvůli tomu, že čeština není jeho rodným jazykem, ale nyní se k oné nekulturnosti přidávají výroky, které z hlediska politického marketingu nebyly vhodné pro premiéra, ale v roli lídra opozice se snese ledacos.

Voliči už ČSSD a KSČM nepotřebují, mohou volit nás

Tuto větu pronesl Andrej Babiš v rozhovoru pro Právo a je v ní odražen volební neúspěch ČSSD a KSČM, jehož strůjcem ANO bezesporu bylo, stejně jako ono prohlášení se za opozičního lídra. Pominuli to, jak velkohubé, arogantní a krajně neseriózní je říkat voličům, jakou stranu potřebují a jakou ne, je evidentní, že taková polarizace společnosti by fakticky znamenala rozdělení politiky na populistickou a racionální, a v tomto smyslu i stejně rozdělenou voličskou základnu. Babišovo ANO má stále velkou podporu veřejnosti a nová politická reprezentace bude mít velký problém přesvědčit občany, že ona cesta slibů, darů a rozhodnutí měřených peoplemetrem je cestou do pekel, a ve vzduchu visí i možnost, že nová garnitura z důvodu udržení si přízně voličů na takovou politiku naváže.

O komunistech už asi není třeba psát, ale osobně se domnívám, že právě ČSSD, ovšem personálně zcela jiná ČSSD, by měla být tou představitelkou opozice, která by měla zajišťovat onu rovnováho jakési „levice“ a jakési „pravice“, a to ve smyslu modelu „lepších a horších časů“, přičemž je patrné, že aktuálně prožíváme ty horší. Jelikož je zřejmé, že ta horší doba nastala již před několika lety, bylo vládnutí Andreje Babiše pro tuto zemi doslova pohromou, což je zcela zřejmé mimo jiné i na ekonomickém růstu naší země v porovnání s našimi západními sousedy.

Zeman chce, abych kandidoval na prezidenta

Toto tvrdí Andrej Babiš v rozhovoru pro Blesk. Není, alespoň pro mě ne, vůbec důležité, jestli to prezident opravdu chce, respektive v jakém stavu takové přání vyjádřil. Miloš Zeman není Masaryk a Česká republika se nachází ve zcela jiné situaci než Československá republika v roce 1935, kdy právě dřívější Masarykovo přání bylo důležité pro nesnadnou volbu Edvarda Beneše. Upřímně řečeno, vůbec nechápu, proč a na koho by měla prezidentova přímluva zapůsobit, respektive na koho by měla působit pozitivně, a ne negativně.

Pro Andreje Babiše se staly již zcela typickými jeho účelové výroky, které si v čase protiřečí. Je to, myslím, určitý syndrom právě oné populistické politiky, v rámci které se říká a dělá to, co je účelné, ovšem účelné pro nositele oné politiky, ale nikoli pro věc samotnou či snad pro stát a jeho občany. Jsem přesvědčen, že kontinuita názorů a principiálních postojů, plnění slibů, které jsou vynášeny realisticky a věcně, je podstatou zodpovědné politiky. Politiky, která není postavena na prázdném slibu, že „bude líp“, což vám já nějak, nevím jak, zajistím, ale naopak na nutnosti dělat vše proto, aby nebylo hůře, což není reálně v moci žádného jedince ani vlády.

Vláda a parlament, státní správa a samospráva mohou a mají pouze vytvářet podmínky pro to, aby se mohlo něco pozitivně vyvíjet i měnit. Chci věřit tomu, že si to nastupující politická garnitura uvědomuje. Myslím si, že ta by měla v přeměně slibů ve skutky cítit společenskou podporu, stejně by však měla jasně pocítit, když se od odpovědné a racionální politiky odkloní. Nebude to lehké, a to nejen s ohledem na aktuální situaci, ale i s ohledem na několikaletou „babišizaci“ politiky a tím i na společenské klima, v rámci kterého moc nevnímám připravenost občanů na nepopulární opatření, absenci dárků a benefitů, ale naopak utahování opasků.

V červenci 1989 v Červeném Hrádku Miloš Jakeš blábolil, aniž by asi tušil, že tu prezentuje svůj vlastní politický nekrolog. Andrej Babiš se aktuálně prezentuje v médiích výroky již v roli poraženého, ne však bezmocného politika. Je, myslím, velmi užitečné, ta slova vnímat, protože mnohé vypovídají o charakteru člověka, který se dle mého soudu z mnohých důvodů nikdy neměl stát představitelem státu, a jeho politika by opakovaně už neměla této zemi škodit. Je to užitečné pro občany, ale zcela zásadní pro politiky, pro které by to měl být naprosto odstrašující příklad toho, jak se politika dělat nemá. Doufám, že to tak alespoň někteří (řadoví občané i politici) takto vnímají a budou na to myslet.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články