Odhalena pravá tvář Václava Havla

Teprve po pečlivém studiu některých badatelů nedávné historie, kteří publikují na blogu idnes a na Neviditelném psu jsem pochopil, že Václav Havel byl pravděpodobně největším zločincem moderní doby.

S nedávným výročím 17. listopadu se vynořila celá řada odvážných teorií, od primitivních až po mnohdy vysoce sofistikované, v nichž hlavní roli Lucifera a ultrapadoucha hraje Václav Havel a suita jeho nohsledů zvaných buď havloidi nebo pravdoláskaři.  Václav Havel se dle svodky oněch článků narodil jako roztomilé princátko v rodině buržoazní třídy, která byla podezřelá již tím, že byla bohatá. Jistě jen z rafinovaného záměru zmást své životopisce odmítl nastoupit na vybranou střední školu a pracoval jako chemický laborant, stejný postup zvolil i v rámci svých vysokoškolských studií, kde tajně odmítl přijetí na AMU.

Aby ještě více zmátl své okolí, začal psát hry, kterým nikdo nerozuměl. Tedy, přesnějí řečeno, u nás jsme věděli, že jsou to jen bláboly, jinak ve světě to nepoznali, dost mu je hráli a dokonce za ně dostával i ceny. To vše jen proto, že si připravoval předpolí na období normalizace, kdy se tu a tam nechával zatýkat Státní bezpečností a podstatnou část svého života trávil v trutnovském pivovaru nebo ve věznici. Znalci historie vědí, že šlo o fešácký kriminál, kde vězni hráli karty a dostávali balíčky. Aby se ještě více zviditelnil, dostal ve vězení zápal plic, což však – nutno připustit – krapet přehnal a málem umřel. No, co bychom chtěli od dramatika, že.

Svůj spisek, nazvaný Charta 77, sepsal jen proto, aby ukojil své ego, vydráždil jistého Gustava a přivedl do maléru zhruba 250 signatářů, kteří se už při podpisu masochisticky těšili, jak zase dostanou pendrekem po zádech. Filosof Jan Patočka se u výslechu na StB tak bavil, že z té legrace dostal infarkt a umřel.

Zdá se, že už ve vězení v Heřmanicích, kde neměl v podstatě nic na práci, začal spřádat tajné plány na převzetí moci. Jako přípravu sepsal v lednu 1989 Několik vět, kde nastínil budoucnost našeho státu. Ještě vládnoucí komunistická špička se po přečtení tohoto elaborátu vyděsila natolik, že i pověstný rétor Milouš v Červeném Hrádku mluvil tak trochu z cesty. Poté za Václavem Havlem přijela vybraná rudá mise a při tajných jednáních dohodla předání vlády. Aby neztratila glanc, nechala ještě jako svůj poslední mocenský výron zmlátit pár uřvaných studentů na Národní třídě, což ovšem bylo jako, protože, jak ví třeba i současná hlava státu, nešlo o masakr, ale selanku strejců v modrých uniformách komunistického schutzstaffel spolu s vyděšeným Ondráčkem. Jak ví i předchozí hlava státu, vše se hroutilo samo a studenti byli jen folklórním doplňkem dohodnutého předání moci.

Pak se nechal zvolit presidentem a odstavil tak od vesla reinkarnovaného Sašu, který s pláčem přijal zprávu, že on presidentem nebude, zatímco ten reformní komouš ano. Veškeré další púsobení Václava Havla v následných letech bylo zaměřeno na získání co největšího osobního majetku, rozprodej republiky nadnárodním korporacím a ožebračení českého národa. Lid, který byl v době komunismu neuvěřitelně bohatý, postupně zchudnul až na dnešní úroveň, takže všechny ty natřískané supermarkety zbožím a lidmi jsou jen Poťomkinovy vesnice.

Znalci rovněž vědí vše o bakchanáliích na Hradě a mezi lidem koluje Havlova propouštěcí zpráva z protialkoholní léčebny. Jeho zahraniční cesty a setkání s mnoha významnými lidmi jen dokreslují jeho mazanost, s níž se dokázal vlichotit takovým nýmandům, jako presidentům velmocí, králům a lidem duchovního zaměření. Nikdo z nich totiž nepoznal tu pravou Havlovu baziliščí povahu. Jak dnes víme, naši opravdoví přítelé jsou ti, co vládnou východním despociím, kde panuje pořádek a nikoli neskutečný západní bordel.

Děkuji touto cestou všem blogerům a publicistům, kteří mi konečně otevřeli oči a dokázali, že jsem po celou tu dobu měl před nimi jakousi mlhu, přes níž jsem nedokázal vidět tak jasně jako oni.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články