Žebračka
Dnes kráčím světem,
jak žebračka, hledající něhu,
mezi dvěma rozbouřenými břehy.
Jsem temná, jak divoké moře,
které se ve vlnách převaluje tam
i zpět a přitom necítí a neví,
kudy se právě koulí svět.
Jak chlad, co zmrznout nedokáže,
jak malé dítě u oltáře,
ke kterému zbožně hledí
a v očích mající odlesky toho,
co má se pro něj stát.
Cítím se, jak volání ozvěny do prázdna.
Schovaná, jak světlo,
co na chvíli ztratilo se ve tmě,
jak volající hlas mé Duše,
kterou prosím a se svou prosbou šeptám, VEĎ MĚ……
Ďakujem, zamyslela som sa i potešilo.
Janka krásný den přeji a děkuji Ti za návštěvu
👏😊🍀
Děkuji Vám Hanko. Krásný den mějte