Mám dítě

V polovině října se mně a Jakubovi narodila dcera. Dali jsme jí jméno Olga Magdaléna a je tak skvělá, že o ní musím napsat blog.

Myslím, že po šesti týdnech od jejího narození je nejvyšší čas si přiznat, že Olga Magda je zrzavá holčička. To samozřejmě mezi rodinou a přáteli zvedlo nejedno obočí, protože moje vlasy mají barvu myší blond a Jakub má prošedivěle tmavé a víceméně nás nenapadá žádný příbuzný, kdo by byl tzv. ginger. Jakub nicméně zatím o test otcovství nepožádal a jen řekl, že věří, že se to jednou vysvětlí. Moje máma zřejmě ze zoufalosti prohlásila, že její otec, můj dědeček, měl v mládí zrzavý vous, ale to už dneska nikdo nedokáže, protože všechny fotografie z té doby jsou černobílé. Na druhou stranu má tahle situace i pozitivum, a to, že Olze Magdě fantasticky sluší zelená a růžová barva a vůbec je s těmi zrzavými vlásky a obočím ohromně roztomilá, což zatím potvrdil každý, kdo ji viděl.

Jinak je děvčátko celé po mně, považte: moc ráda jí a spí, miluje koupání ve vaně, ráda poslouchá liquid drum & bass a Cheta Fakera a začne být mrzutá, když si s ní nikdo dlouho nepovídá. Taky stejně jako já usíná u online školení z vybraných účetních metod. To se dá využít.

Kde získat zkušenosti

Než se Olga Magdaléna narodila, všechno, co jsem věděla o dětech, jsem měla naučeno z počítačové hry The Sims. V tomto ohledu mě překvapil především porod. Teď, po několika týdnech a tvrdém probuzení, že péče o novorozence vyžaduje dost energie, musím dát za pravdu ženám, které mi dobu těhotenství zpříjemňovaly mnoha nevyžádanými radami. Vždycky mě překvapí, jak je automatické, že když vstoupí těhotná žena do místnosti, většina kolegyň pocítí potřebu se svěřit se svými zážitky z těhotenství, porodu a mateřství, především tedy těmi traumatickými.

Nicméně už nejsem úplně nezkušená, až dosud se nám podařilo Olgu Magdu udržet při životě, takže i já jsem nyní v pozici, kdy můžu udílet cenné rady, jak zvládnout mateřství. Moje první rada zní: pečlivě vyberte miminu tatínka. Skromně dodávám, že tady jsem opravdu nepochybila. Tím nechci říct, že to je pro Jakuba jednoduché, spíš naopak. Od chvíle, kdy jsme se vrátili z porodnice, je pro něj každodenní návrat z práce domů jistou formou ruské rulety. Nikdy neví, kdy za dveřmi najde řvoucí dítě a ženu na kraji totálního psychického zhroucení, a kdy spokojenou spící Olgu Magdu a milující manželku, která kromě úklidu domácnosti a vyžehlení zvládla i nazdobit adventní věnec.

Zkrátka – pokud máte kvalitní tým, všechno ostatní jde samo. Čistá podlaha, čerstvé potraviny v lednici a Duna v CineStaru jsou všechno otázkami priorit. To první počká, to druhé nás zas až tak nezajímá a na Duně jsme byli každý zvlášť, protože Olga Magda raději sleduje kolotoč se zvířátky, který má zavěšený nad postýlkou. Zajímavé je, že naše holčička má dvojitou bradu stejně jako Vladimir Harkonnen. I když vám vřele doporučuju na to jít, po třech hodinách v kině už se člověk nemůže dočkat, až bude doma u svého manžela a rozkošné zrzavé dcery.

Óda na Olgu Magdalénu

Olga Magda je obdivována, kamkoli přijde. Má to štěstí, že má dvě sady prarodičů, kteří jsou z ní paf. Sudetskou babičku s dědou, kteří mají to štěstí, že ji můžou vídat stále, a moravskou babičku s dědou, za kterými pojedeme na Vánoce. Olga neustále dostává dárky, které absolutně nepotřebuje. Zatím ještě úplně nechápe, kdo jsou ti lidé, kteří ji převlékají, líbají, chovají v náručí, koupají ve vaničce a připravují jí jídlo. Především teda to jídlo, protože jak nám řekla dětská doktorka už v porodnici, „holčička bude taková žravější,“ v tom se nemýlila. Po její poznámce jsem se nejprve chtěla urazit, ale pak mi došlo, že je to nejlepší možná věc. Jistě se mnou budete souhlasit, že spokojený buclatý drobek je mnohem lepší než plačtivé, neduživé dítě.

Zatím se tedy ukázalo, že všechno, co se říká o rodičovství, je pravda. Je pravda, že kvalita spánku jde dolů. Je pravda, že z nějakého důvodu pořád pijete studené kafe. A je pravda, že člověk na všechny tyhle věci okamžitě zapomene, když vidí, jak se miminko nacpalo mlíkem, krátce se zamyšleně usmálo a vytuhlo vám v náručí. Celkem vzato jsem vždycky byla cynická mrcha, ale s narozením dcery jsem totálně vyměkla. Olga Magdaléna je podle mého názoru nejlepší kojenec na světě a nemůžu se dočkat, až jí ukážu Hukvaldy, plavání v moři, kvalitní literaturu, vlasovou kosmetiku, rostlinná pletiva pod mikroskopem, klasické hry na PlayStationu a další super věci, které tenhle svět nabízí.

Bože, žehnej Olze Magdaléně!

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články